Pavel Konzbul | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus C)
Křtu Páně C / mikrokázání

Ježíšův křest byl ikonou. Tento výraz původně znamenal okno, okno do Božího světa. Skrze křest máme Boha nejen spatřit, ale on nás má proměnit.

Slyšel jsem vyprávět o misionáři, který opustil misie a po dvaceti letech přijel na návštěvu. Potkal domorodce, kterého kdysi pokřtil a chtěl zjistit, zda si něco pamatuje z přípravy. Položil mu několik otázek: V kolika osobách je Bůh? Co je to milost posvěcující? … Ale nebožák neuměl odpovědět. Misionář byl z toho nešťasten. Přesto mu ale položil ještě jednu otázku. Když jsi uvěřil a byl jsi pokřtěn, jak se Bůh v tvém životě projevil? Domorodec odpověděl: „Před tím jsem chodil často do své chatrče opilý a nyní to už nedělám. Měl jsem ve zvyku bít svoji ženu, dnes jí pomáhám, dřív jsem býval agresivní, dnes s tím již mám daleko menší problém.“

Autor: Pavel Konzbul

Témata: Křest Obrácení

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.