1. NEVYTVÁŘET si modly - Potlesk pro Stalina

Co znamenají první tři přikázání?
Nevytvářet si modly, nemodlit se jen ústy, v neděli se účastnit bohoslužby.

________________________

Komunisté jsou přesvědčeni, že Bůh neexistuje. V bývalém Sovětském svazu zato byli uctíváni jako bohové komunističtí vůdci, především Lenin a Stalin. Tak se stávaly téměř neuvěřitelné věci.

Alexandr Solženicyn vypráví ve své knize Souostroví Gulag:
V jednom malém městě blízko Moskvy se konala politická schůze. Na pódiu seděli nejdůležitější lidé z města.

Mezi lidmi v sále byli jako vždy tajní v civilu. Odeznělo mnoho projevů. Vyvrcholením byla chvalořeč na Stalina, velkého ruského vůdce. Sotva řečník skončil svůj projev, všichni vstali a začal nadšený, bouřlivý potlesk. Tři minuty, čtyři minuty. Každý ví, že tajní z Moskvy přesně sledují, kdo první přestane tleskat.

Dlaně už začaly bolet. Nikdo však ani nezpomalí. Šest minut, sedm, osm minut. Starším lidem od samého tleskání buší srdce, ale nepolevují. Každý se bojí. Jak to skončí? Jedenáct minut. Už to začíná být nesnesitelně hloupé i pro ty, kteří Stalina upřímně zbožňují. Ale kdo se první odváží přestat?

Mohl by to udělat tajemník okresního výboru strany, který stojí na tribuně. Je ale nový, je tu místo zatčeného, a sám se bojí. Všichni jsou už zničení, ale nemohou zastavit. Ještě tak vzadu v sále, v mačkanici, může člověk plácat řidčeji. Ale na pódiu, všem na očích? Ředitel místní papírny už dávno pochopil veškerou lživost a bezvýchodnost situace. A tleská, - devátou minutu! Desátou! Dívá se toužebně na tajemníka, ale ten se neodváží přestat. Hromadné šílenství!

Představitelé okresu pokukují jeden po druhém se slabou nadějí, ale v tvářích mají nadšení, a tak budou tleskat, dokud je nezačnou vynášet na nosítkách. Ani pak zbylí nepřestanou ... Řediteli papírny to už připadá příliš hloupé. Je to odvážný muž. Přestává tleskat a sedá si.

V sále nastává hrobové ticho. Teď mohou přestat. Všichni jsou vysvobozeni.
Ještě v noci ředitele zatkli. Obžaloba zněla: špatné vedení podniku. Dostal deset let.

Ke konci soudního řízení prohodil soudce jen tak mimochodem: „A nikdy nepřestávejte tleskat jako první, když jde o Stalina.“

Nejsou to ovšem jen komunisté, kdo mají své modly! I my máme své idoly: viditelné - jako auta, filmy, oblečení, peníze, a také tajné - jako požitek, moc nebo úspěch.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefevre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno