1. Obecně - Trojice v KKC

202

Sám Ježíš potvrzuje, že Bůh je "jediný Pán" a že je třeba ho milovat celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.4 Současně dává na srozuměnou, že on sám je "Pán".5 Vyznávat, že "Ježíš je Pán", je vlastní křesťanské víře. To však nijak neodporuje víře v jediného Boha. Věřit v Ducha svatého, "Pána a dárce života", nevnáší do jediného Boha žádné rozdělení:
"Pevně věříme a otevřeně vyznáváme, že je jen jeden pravý Bůh, nesmírný a neměnný, nepochopitelný, všemohoucí a nevýslovný, Otec, Syn a Duch svatý: tři osoby, avšak jediná bytnost, podstata či absolutně jednoduchá přirozenost." (4. lateránský koncil)

228
"Slyš Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán" (Dt 6,4; Mk 12, 29). "Svrchované Bytí musí být nezbytně jediné, nemá sobě rovného... Není-li Bůh jediný, není to Bůh."30

232
Křesťané jsou křtěni "ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého" (Mt 28,19). Před křtem odpovídají "věřím" na trojí otázku, kterou se od nich žádá, aby vyznali svou víru v Otce, Syna i Ducha svatého: "Víra všech křesťanů má svůj základ v Trojici."
(Sv Cesarius z Arles)

234
Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Toto tajemství je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry; je světlem, které je osvěcuje. Je to nejzákladnější a nejpodstatnější učení v "hiearchii pravd" víry.34 "Celé dějiny spásy nejsou ničím jiným než dějinami různých cest a prostředků, kterými jediný a pravý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý, se zjevuje, smiřuje a spojuje se sebou lidi, kteří se odvracejí od hříchu."35

237
Trojice je tajemství víry v nejvlastnějším slova smyslu, jedno "z tajemství skrytých v Bohu, které nelze poznat, není-li zjeveno Bohem".36 Bůh zanechal nepochybně stopy svého trojjediného bytí v díle stvoření a ve svém zjevení v průběhu Starého zákona. Avšak hlubina jeho bytí jako Nejsvětější Trojice je nepřístupným tajemstvím pro pouhý rozum, stejně jako pro víru Izraele před vtělením Božího Syna a sesláním Ducha svatého.

684
Duch svatý je svou milostí první, kdo v nás probouzí naši víru a nový život, který spočívá v poznání Otce a toho, kterého poslal, Ježíše Krista.2 Nicméně ve zjevování Osob Nejsvětější Trojice je poslední. Svatý Řehoř Naziánský, "Teolog", vysvětluje tento postup pedagogikou Boží "shovívavosti":

"Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno řečeno trochu opovážlivým výrazem , dříve než se vyznalo Synovo božství... "Jen kráčením vpřed a postupováním `od slávy ke slávě' se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti."3

732
V tento den je konečně plně zjevena Nejsvětější Trojice: Od toho dne je království, hlásané Kristem, otevřeno těm, kdo v něho věří: v pokoře těla a ve víře se již podílí na společenství Nejsvětější Trojice. Duch svatý svým příchodem, který nemá konce, uvádí svět do "posledních časů", do doby církve, do již zděděného, ale ne ještě dovršeného království:

"Spatřili jsme pravé Světlo, přijali jsme nebeského Ducha, našli jsme pravou víru: klaníme se nedílné Trojici, neboť ona nás spasila."96

813
Církev je jedna už pro svůj původ: "Nejvyšším vzorem a zdrojem tohoto tajemství je jednota v Trojici osob jednoho Boha Otce a Syna v Duchu svatém".243 Církev je jedna, protože je dílem jednoho zakladatele: "Vtělený Syn... smířil totiž skrze svůj kříž všechny lidi s Bohem, obnovil jednotu všech v jednom lidu a v jednom Těle".244 Církev je jedna svou duší: "Duch svatý, který sídlí ve věřících a naplňuje i řídí celou církev, vytváří ono podivuhodné společenství věřících a tak hluboce všechny v Kristu spojuje, že je zdrojem jednoty církve".245 Patří tedy k samotné podstatě církve, že je jedna:

"Jak úžasné tajemství! Je jediný Otec ve vesmíru, jediný Logos vesmíru a také jediný Duch svatý, všude stejný; a také jediná panna, jež se stala matkou, a já ji rád nazývám církev."
(Klement Alexandrijský)

2205
Křesťanská rodina je společenstvím osob, stopou a obrazem společenství Otce a Syna v Duchu svatém. Její plodivá a výchovná činnost je odleskem stvořitelského díla Otce. Rodina je povolána, aby se podílela na modlitbě a oběti Krista. Denní modlitba a čtení Božího slova v ní posilují lásku. Křesťanská rodina působí evangelizačně a misionářsky.