Jen s Bohem můžeme naplno využívat  svůj životní potenciál. - archív citátů

Navigace: Tematické texty D Duch svatý, letniceDuch svatý a nevěsta: Duch svatý vede Boží lid k Ježíši, naší naději - cyklus katechezí 11. část: "Biřmování není „poslední pomazání“, ale začátek aktivního života v církvi."

11. část: "Biřmování není „poslední pomazání“, ale začátek aktivního života v církvi."

Dnes pokračujeme v úvahách o přítomnosti a působení Ducha svatého v životě církve prostřednictvím svátostí.

Posvěcující působení Ducha svatého k nám přichází především dvěma cestami: Božím slovem a svátostmi. A mezi všemi svátostmi je jedna, která je par excellence svátostí Ducha svatého, a právě u ní bych se dnes rád zastavil. Je to svátost biřmování neboli konfirmace.

V Novém zákoně je kromě křtu vodou zmíněn ještě jeden obřad, a to obřad vkládání rukou, který má za cíl viditelně a charismaticky předávat Ducha svatého s účinky podobnými těm, které působily na apoštoly o Letnicích. Omlouvám se, že tak špatně čtu, ale se sluncem v očích se to nečte snadno... Skutky apoštolů vyprávějí v tomto ohledu významnou epizodu. Když se doslechli, že někteří v Samařsku přijali Boží slovo, poslali z Jeruzaléma Petra a Jana. „Sešli dolů,“ říká text „a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého; ten totiž ještě na nikoho z nich nesestoupil, byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše". Potom na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého“ (8,14-17). 

K tomu přistupuje to, co píše svatý Pavel v Druhém listu Korinťanům: „To sám Bůh nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu, pomazal nás, vtiskl nám pečeť a dal nám přebývat Ducha v srdci“ (1,21-22). Pečeť Ducha. Téma Ducha svatého jako „královské pečeti“, kterou Kristus označuje své ovce, je základem učení o „nesmazatelném charakteru“, který tento obřad uděluje.

Postupem času se obřad pomazání utvářel jako samostatná svátost a v různých obdobích a obřadech církve nabýval různých forem a obsahů. Na tomto místě není vhodné tuto velmi složitou historii znovu popisovat. Co je svátost biřmování v chápání církve, to, zdá se mi, jednoduše a jasně popisuje Katechismus pro dospělé Italské biskupské konference. Říká se v něm: „Biřmování je pro každého věřícího tím, čím byly Letnice pro celou církev. [...] Posiluje křestní začlenění do Krista a církve a zasvěcení prorockému, královskému a kněžskému poslání. Předává hojnost darů Ducha [...]. Je-li tedy křest svátostí zrození, je biřmování svátostí růstu. Z tohoto důvodu je také svátostí svědectví, protože to úzce souvisí se zralostí křesťanské existence." Až potud katechismus.

Problémem je, jak to udělat, aby svátost biřmování nebyla v praxi redukována na „poslední pomazání“, tedy svátost „odchodu“ z církve. Říká se, že je to svátost rozloučení, protože jakmile ji mladí lidé přijmou, odcházejí a pak se vracejí až na svatbu. Tak se to říká... Ale my z ní musíme udělat akt účasti, aktivní účasti na životě církve. Je to cíl, který se nám vzhledem k situaci, která poněkud panuje v celé církvi, může zdát nemožný, ale nesmíme o něj přestat usilovat. Nebude se to týkat všech biřmovanců, dětí či dospělých, ale je důležité, aby tomu tak bylo alespoň u některých, kteří pak budou animátory společenství. 

Za tímto účelem může být užitečné, aby nám při přípravě na svátost pomáhali věřící laici, kteří se osobně setkali s Kristem a mají opravdovou zkušenost s Duchem. Někteří lidé říkají, že ji zažili jako rozkvět svátosti biřmování, kterou přijali jako děti.

Netýká se to však jen budoucích biřmovanců, týká se to nás všech a v každé době. Spolu s biřmováním a pomazáním jsme obdrželi, jak nás ujišťuje apoštol, také vklad Ducha, který na jiném místě nazývá „prvotinami Ducha“ (Řím 8,23). Tuto zálohu musíme „utratit“, užívat těchto prvotin, nikoliv přijatá charismata a talenty zakopat pod zem. 

Svatý Pavel nabádal svého učedníka Timoteje, aby „rozněcoval Boží dar přijatý vkládáním rukou“ (2 Tim 1,6), a použité sloveso navozuje představu toho, kdo fouká do ohně, aby roznítil jeho plamen. Zde je krásný cíl pro jubilejní rok! Odstranit popel zvyku a nezájmu, stát se podobně jako nosiči pochodní na olympijských hrách nositeli plamene Ducha. Kéž nám Duch pomůže udělat několik kroků tímto směrem!


Související texty k tématu:

Duch svatý  

Čtení z dnešního dne: Středa 25. 6. 2025, Středa 12. týdne v mezidobí

Gn 15,1-12.17-18;

Komentář k Gn 15,1-12.17-18: Bůh dává Abramovi tři věci: potomstvo, území, požehnání. Provokativní otázka: pokud se vyspělé společnosti zříkají potomstva, neztrácejí zbylá zaslíbení?

Zdroj: Nedělní liturgie

27. června 1950 byla komunisty popravena Milada Horáková

27. června 1950 byla komunisty popravena Milada Horáková
(25. 6. 2025) 27. 6. se proto připomíná Den památky obětí komunistického režimu. „Vaše děti toho budou jednou litovat, co jste…

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)
(23. 6. 2025) Početím Jana Křtitele se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen…

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost
(22. 6. 2025) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto…

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2025) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

sv. Tomáš More (22.6.)

sv. Tomáš More (22.6.)
(20. 6. 2025) Filozof, politik, humorista, mučedník... Popraven (1535) králem Jindřichem VII. 

Přímluvy dle aktuálního dění pro 12. neděli v mezidobí, cyklus C / 22. 6. 2025

(20. 6. 2025) Všichni jsme Boží děti skrze víru v Krista Ježíše.  A když patříme Kristu, jsme dědici podle…

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2025) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se…