11. Pěstounská péče a osvojení

Literatura:
MATĚJČEK Z., O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Praha Portál, 1994
MATĚJČEK Z., Náhradní rodinná péče, Portál, Praha 1999

Pěstounská péče i osvojení (adopce) jsou velmi cenné způsoby pomoci dítěti. Znamenají skoro vždy podstatný zisk ve srovnání s ústavním životem (s životem v "děcáku"). Je to ale pomoc náročná a těm, kdo se rozhodují, je třeba pomoci k rozhodnutí zralému. Vrácení přijatého dítěte zpět do ústavu je pro dítě těžkým ublížením.





11.1. Právní otázky

Novela zákona o rodině adopci poněkud znevýhodňuje - staví se víc na stranu rodičů, kteří dítě nechtějí nebo se o ně nestarají, než na stranu dětí. Tlak na další novelizaci těchto ustanovení je a neměl by pominout.





11.2. Situace po příchodu dítěte do rodiny

Je komplikovaná pro všechny, mnohdy nejvíc pro vlastní děti adoptivních rodičů (záleží ovšem na věku). Děti z ústavů bývají ve vývoji opožděné, často se zdravotními potížemi, takže kladou na rodiče velké nároky. Nejtěžší s nimi bývá pobyt na veřejnosti (u lékaře, v obchodě, potom ve škole), která nechápe důvody odlišného chování. Pro přijaté děti je mnohdy svět nových rodičů světem kulturně novým. Novým prvkem bývá i křesťanská víra. Adoptivnímu dítěti nesmí být ani vnucena ani odepřena cesta k jejímu získání. Pastorační péče má mít mnohdy na paměti víc adoptivní rodiče než adoptované děti.





11.3. Problémy dospívání

Je-li dospívání dramatem u dětí, vyrostlých v úplných rodinách, je drama u adoptivních často mnohem drastičtější. Rodič se často musí smířit s tím, že jeho adoptované a upřímně milované dítě se vydává na poněkud jinou životní cestu, než kterou on i jeho rodina považuje za správnou. Ale má se dozvědět, že ani velké bloudění nemusí být zablouděním trvalým. A musí se denně vzdávat (pochopitelné) touhy po vděku toho, koho přijal za vlastního.





11.4. Vztah k biologickým rodičům

Pokud si adoptované dítě vytvořilo a upevnilo před adopcí vztah k (biologickému) otci či matce a teprve potom bylo adoptováno, může tento vztah přetrvávat, případně dítě se k němu v dospívání vrátí. Je-li ho možno realizovat (a dospívající vyvinou někdy veliké úsilí, aby objevili své biologické rodiče), situace se komplikuje. Adoptovanému dítěti ovšem nelze tento stup vyčítat. Není v podstatě namířen proti adoptivním rodičům, i když je může zraňovat.