Kdo si chce vystačit pouze sám, kdo se domnívá, že všechno musí udělat sám,  - archív citátů

Navigace: Tematické texty T Trojice (nejsvětější)Citáty z Katechismu katolické církve 2. Zjevení Boha jako Trojice (KKC)

2. Zjevení Boha jako Trojice (KKC)

Otec zjevený Synem

238 Mnohá náboženství vzývají Boha jako "Otce". Božstvo je často považováno za "otce bohů i lidí". Izrael nazývá Boha Otcem, protože je stvořitelem světa.37 Avšak mnohem víc je Bůh Otcem, protože s Izraelem, svým "prvorozeným synem" (Ex 4,22), uzavřel smlouvu a dal mu Zákon. Bůh je také nazýván Otcem izraelského krále.38 Zvláště pak je "Otcem chudých", sirotka a vdovy, kteří jsou pod jeho láskyplnou ochranou.39

239 Nazývá-li jazyk víry Boha jménem "Otec", vyzdvihuje především dvě hlediska: že Bůh je prvotní zdroj všeho a transcendentní autorita a že je zároveň dobrotivý ke všem svým dětem a že se s láskou o ně stará. Tato něžná Boží starostlivost může být vyjádřena i obrazem mateřství,40 který ukazuje více, jak je Bůh přítomen ve stvoření a jak důvěrný je vztah mezi Bohem a jeho tvorem. Jazyk víry tak čerpá z lidské zkušenosti rodičů, kteří jsou pro člověka jistým způsobem první zástupci Boha. Taková zkušenost však také ukazuje, že rodiče mohou chybovat a znetvořit tvář otcovství i mateřství. Je tedy vhodné připomínat, že Bůh přesahuje lidské rozlišování na pohlaví. Není ani muž ani žena, je Bůh. Přestože je zdrojem a vzorem41 lidského otcovství a mateřství,42 přece je přesahuje: Nikdo není otcem jako Bůh.

240 Ježíš zjevil, že Bůh je "Otec" způsobem neslýchaným: není jím jen proto, že je stvořitelem; on je od věčnosti Otcem ve vztahu ke svému jednorozenému Synu, který pak je Synem jen ve vztahu k svému Otci: "Nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit" (Mt 11,27).

241 Proto apoštolové vyznávají Ježíše jako "Slovo", které "bylo na počátku u Boha", "Slovo", jež "bylo Bůh" (Jan 1,1), jako "obraz neviditelného Boha" (Kol 1,15), jako "odlesk jeho (božské) slávy a výraznou podobu jeho podstaty" (Žid 1,3).

242 V jejich stopách, podle apoštolské tradice, církev v roce 325 na prvním ekumenickém koncilu v Niceji vyhlásila, že Syn je "soupodstatný" s Otcem, to znamená, že je s ním jeden Bůh. Druhý ekumenický koncil, shromážděný v roce 381 v Cařihradě, uchoval tento výraz ve své formulaci nicejského kréda a vyznal "jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem".43


Otec a Syn zjevení Duchem

243
Před svým umučením Ježíš oznamuje, že pošle "jiného Parakléta" (Přímluvce), Ducha svatého. Duch, který působí už od stvoření44 a který kdysi "mluvil skrze proroky" (nicejsko cařihradské vyznání víry), bude nyní pobývat mezi učedníky a bude v nich,45 aby je naučil všemu46 a uvedl je "do celé pravdy" (Jan 16,13). Duch svatý je tak zjeven jako další božská osoba ve vztahu k Ježíši a k Otci.

244
Věčný původ Ducha se zjevuje v jeho poslání v čase. Duch svatý byl seslán na apoštoly a na církev jak Otcem ve jménu Syna, tak osobně Synem po návratu k Otci.47 Seslání osoby Ducha po Ježíšově oslavení48 zjevuje plnost tajemství Nejsvětější Trojice.

245
Apoštolskou víru o Duchu definoval 2. ekumenický koncil v roce 381 v Cařihradě: "Věříme v Ducha svatého, Pána a dárce života, který vychází z Otce."49 Tím církev uznává Otce za "zdroj a původ veškerého božství".50 Nicméně věčný původ Ducha svatého je spojen s věčným původem Synovým: "Duch svatý, který je třetí osobou Trojice, je Bůh, jeden a rovný Otci i Synu, téže podstaty a také téže přirozenosti... Proto se neříká, že je pouze Duchem Otce, nýbrž že je zároveň Duchem Otce i Syna."51 Krédo cařihradského koncilu vyznává: "S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován."52

246
Latinská tradice vyznání víry říká, že Duch "vychází z Otce i Syna (Filioque)". Florentský koncil v roce 1439 vysvětluje: "Duch svatý má svou podstatu a své bytí zároveň od Otce i od Syna a od věčnosti vychází z obou jako z jediného principu a jediným vydechováním... A protože všechno, co je Otcovo, kromě svého otcovství, dal sám Otec svému jednorozenému Synu, když ho zplodil, tedy i toto vycházení Ducha svatého ze Syna dostává Syn od věčnosti od Otce, který ho od věčnosti zplodil."53

247
Výraz Filioque chybí ve vyznání víry vyhlášeném v Cařihradě v roce 381. Avšak na základě starobylé latinské a alexandrijské tradice to již dogmaticky vyznal papež sv. Lev v roce 447,54 dříve než Řím v roce 451 poznal a přijal během chalcedonského koncilu vyznání víry z roku 381. Užívání tohoto znění Kréda pozvolna vstupovalo do latinské liturgie (mezi 8. a 11. stoletím). Vsunutí "Filioque" do nicejsko cařihradského vyznání víry, které převzala latinská liturgie, zůstává ohniskem sporů rozporů s pravoslavnými církvemi.

248
Východní tradice především zdůrazňuje, že ve vztahu k Duchu je prvním původcem Otec. Když vyznává, že Duch "vychází od Otce" (Jan 15,26), tvrdí, že Duch vychází od Otce skrze Syna.55 Západní tradice více zdůrazňuje soupodstatné společenství Otce a Syna, když tvrdí, že Duch vychází z Otce i Syna (Filioque). Říká to "oprávněně a odůvodněně";56 vždyť věčný řád božských osob v jejich soupodstatném společenství zahrnuje, že Otec je prvním původcem Ducha, nakolik je "počátek bez počátku",57 ale také nakolik je Otcem jednorozeného Syna, je s ním "jediným počátkem", z něhož vychází Duch svatý.58 Není-li toto oprávněné doplnění jednostranně zdůrazňováno, nenarušuje totožnost víry ve skutečnost téhož vyznávaného tajemství.


Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Pondělí 2.8.

Nm 11,4b-15; Žl 81; ; Mt 14,13-21

Komentář k Mt 14,13-21 : Ježíšův soucit vede k poslání učedníků: vy jim dejte najíst! Pověření i pro mě: jsem schopen se nejen dělit, ale i rozdávat?

Zdroj: Nedělní liturgie

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2021) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney…

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(30. 7. 2021) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do…

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(29. 7. 2021) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v totálním nasazení v…

sv. Marta (29.7.)

(28. 7. 2021) Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém…

Doporučujeme: Komiks o sv. Ignácovi z Loyoly

Doporučujeme: Komiks o sv. Ignácovi z Loyoly
(25. 7. 2021) Ignác hledá něco víc je název zajímavého komiksu (nejen) pro děti. Komiks přehledně a zjímavě vyobrazuje napínavý život…

Světový den prarodičů a starých lidí (25. července)

Světový den prarodičů a starých lidí (25. července)
(23. 7. 2021) V neděli 25. července 2021 se slaví první Světový den prarodičů a starých lidí. Papež František pro něj zvolil motto…

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2021) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2021) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole
(16. 7. 2021) Kniha o jedné nestandartní škole, ne/standartním životě z víry, ne/standartním Božím…