Ježíšovo nanebevstoupení neznamená jeho nepřítomnost, ale to, že je mezi námi živý novým způsobem, - archív citátů

Navigace: Tematické texty T Trojice (nejsvětější)Citáty z Katechismu katolické církve 2. Zjevení Boha jako Trojice (KKC)

2. Zjevení Boha jako Trojice (KKC)

Otec zjevený Synem

238 Mnohá náboženství vzývají Boha jako "Otce". Božstvo je často považováno za "otce bohů i lidí". Izrael nazývá Boha Otcem, protože je stvořitelem světa.37 Avšak mnohem víc je Bůh Otcem, protože s Izraelem, svým "prvorozeným synem" (Ex 4,22), uzavřel smlouvu a dal mu Zákon. Bůh je také nazýván Otcem izraelského krále.38 Zvláště pak je "Otcem chudých", sirotka a vdovy, kteří jsou pod jeho láskyplnou ochranou.39

239 Nazývá-li jazyk víry Boha jménem "Otec", vyzdvihuje především dvě hlediska: že Bůh je prvotní zdroj všeho a transcendentní autorita a že je zároveň dobrotivý ke všem svým dětem a že se s láskou o ně stará. Tato něžná Boží starostlivost může být vyjádřena i obrazem mateřství,40 který ukazuje více, jak je Bůh přítomen ve stvoření a jak důvěrný je vztah mezi Bohem a jeho tvorem. Jazyk víry tak čerpá z lidské zkušenosti rodičů, kteří jsou pro člověka jistým způsobem první zástupci Boha. Taková zkušenost však také ukazuje, že rodiče mohou chybovat a znetvořit tvář otcovství i mateřství. Je tedy vhodné připomínat, že Bůh přesahuje lidské rozlišování na pohlaví. Není ani muž ani žena, je Bůh. Přestože je zdrojem a vzorem41 lidského otcovství a mateřství,42 přece je přesahuje: Nikdo není otcem jako Bůh.

240 Ježíš zjevil, že Bůh je "Otec" způsobem neslýchaným: není jím jen proto, že je stvořitelem; on je od věčnosti Otcem ve vztahu ke svému jednorozenému Synu, který pak je Synem jen ve vztahu k svému Otci: "Nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit" (Mt 11,27).

241 Proto apoštolové vyznávají Ježíše jako "Slovo", které "bylo na počátku u Boha", "Slovo", jež "bylo Bůh" (Jan 1,1), jako "obraz neviditelného Boha" (Kol 1,15), jako "odlesk jeho (božské) slávy a výraznou podobu jeho podstaty" (Žid 1,3).

242 V jejich stopách, podle apoštolské tradice, církev v roce 325 na prvním ekumenickém koncilu v Niceji vyhlásila, že Syn je "soupodstatný" s Otcem, to znamená, že je s ním jeden Bůh. Druhý ekumenický koncil, shromážděný v roce 381 v Cařihradě, uchoval tento výraz ve své formulaci nicejského kréda a vyznal "jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem".43


Otec a Syn zjevení Duchem

243
Před svým umučením Ježíš oznamuje, že pošle "jiného Parakléta" (Přímluvce), Ducha svatého. Duch, který působí už od stvoření44 a který kdysi "mluvil skrze proroky" (nicejsko cařihradské vyznání víry), bude nyní pobývat mezi učedníky a bude v nich,45 aby je naučil všemu46 a uvedl je "do celé pravdy" (Jan 16,13). Duch svatý je tak zjeven jako další božská osoba ve vztahu k Ježíši a k Otci.

244
Věčný původ Ducha se zjevuje v jeho poslání v čase. Duch svatý byl seslán na apoštoly a na církev jak Otcem ve jménu Syna, tak osobně Synem po návratu k Otci.47 Seslání osoby Ducha po Ježíšově oslavení48 zjevuje plnost tajemství Nejsvětější Trojice.

245
Apoštolskou víru o Duchu definoval 2. ekumenický koncil v roce 381 v Cařihradě: "Věříme v Ducha svatého, Pána a dárce života, který vychází z Otce."49 Tím církev uznává Otce za "zdroj a původ veškerého božství".50 Nicméně věčný původ Ducha svatého je spojen s věčným původem Synovým: "Duch svatý, který je třetí osobou Trojice, je Bůh, jeden a rovný Otci i Synu, téže podstaty a také téže přirozenosti... Proto se neříká, že je pouze Duchem Otce, nýbrž že je zároveň Duchem Otce i Syna."51 Krédo cařihradského koncilu vyznává: "S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován."52

246
Latinská tradice vyznání víry říká, že Duch "vychází z Otce i Syna (Filioque)". Florentský koncil v roce 1439 vysvětluje: "Duch svatý má svou podstatu a své bytí zároveň od Otce i od Syna a od věčnosti vychází z obou jako z jediného principu a jediným vydechováním... A protože všechno, co je Otcovo, kromě svého otcovství, dal sám Otec svému jednorozenému Synu, když ho zplodil, tedy i toto vycházení Ducha svatého ze Syna dostává Syn od věčnosti od Otce, který ho od věčnosti zplodil."53

247
Výraz Filioque chybí ve vyznání víry vyhlášeném v Cařihradě v roce 381. Avšak na základě starobylé latinské a alexandrijské tradice to již dogmaticky vyznal papež sv. Lev v roce 447,54 dříve než Řím v roce 451 poznal a přijal během chalcedonského koncilu vyznání víry z roku 381. Užívání tohoto znění Kréda pozvolna vstupovalo do latinské liturgie (mezi 8. a 11. stoletím). Vsunutí "Filioque" do nicejsko cařihradského vyznání víry, které převzala latinská liturgie, zůstává ohniskem sporů rozporů s pravoslavnými církvemi.

248
Východní tradice především zdůrazňuje, že ve vztahu k Duchu je prvním původcem Otec. Když vyznává, že Duch "vychází od Otce" (Jan 15,26), tvrdí, že Duch vychází od Otce skrze Syna.55 Západní tradice více zdůrazňuje soupodstatné společenství Otce a Syna, když tvrdí, že Duch vychází z Otce i Syna (Filioque). Říká to "oprávněně a odůvodněně";56 vždyť věčný řád božských osob v jejich soupodstatném společenství zahrnuje, že Otec je prvním původcem Ducha, nakolik je "počátek bez počátku",57 ale také nakolik je Otcem jednorozeného Syna, je s ním "jediným počátkem", z něhož vychází Duch svatý.58 Není-li toto oprávněné doplnění jednostranně zdůrazňováno, nenarušuje totožnost víry ve skutečnost téhož vyznávaného tajemství.


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16
Jan 17,11b-19

Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře bývá připomínána na Velikonoce. Její aktuálnost ale nemizí. Vždyť se nyní modlíme novénu za seslání Ducha svatého. Když nebude dobře fungovat společenství učedníků – církev – nebude moci ani Duch projevovat svoji moc mezi lidmi s takovou intenzitou. Zároveň je vidět, že od počátku bylo obrovské pokušení dělat věci jinak a střet názorů, zkostnatělost či touha po benevolentnosti se vzájemně střetávaly. Řešení není v hádkách, ale v hledání Boží vůle a společné modlitbě.

Zdroj: Nedělní liturgie

Letnice, Svatodušní svátky...

(23. 5. 2021) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…

Světový den sdělovacích prostředků

Světový den sdělovacích prostředků
(14. 5. 2021) Světový den sdělovacích prostředků se připomíná vždy na 7. velikonoční neděli, neboli týden před Slavností seslání Ducha…

Svatý Jan Nepomucký (16. 5.)

(14. 5. 2021) Jan Nepomucký - v černých vodách času naše hvězda...

´Pobožný lenoch´sv. Izidor (svátek 15.května)

(14. 5. 2021) Svatý Izidor rolník (1080-1130)

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(13. 5. 2021) Ježíš, Boží Syn, se stal člověkem v rodině. Základem dobré rodiny je dobré manželství.

Svatý Pankrác (svátek 12.5.)

(11. 5. 2021) Svatý Pankrác zemřel mučednickou smrtí pro Krista, když mu bylo pouhých čtrnáct let. Stalo se tak 12. května roku 304

Svatodušní novéna

(11. 5. 2021) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého. Podklady k…

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2021) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2021) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.