3. Svatá Trojice v nauce víry (v KKC)

Jak se formovalo trinitární dogma

249 Zjevená pravda o Nejsvětější Trojici byla od počátku kořenem živé víry církve, hlavně skrze křest. Nachází svůj výraz v křestním vyznání víry formulovaném v kázání, v katechezi a v modlitbě církve. Podobné formulace se již objevují v apoštolských spisech, jako např. tento pozdrav, který přijala liturgie mše svaté: "Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha, ať je s vámi se všemi" (2 Kor 13,13).59

250 Církev se během prvních staletí snažila mnohem jasněji formulovat svou trinitární víru, ať již proto, aby prohloubila své chápání víry, nebo aby víru bránila proti bludům, které ji překrucovaly. To bylo úkolem prvních koncilů, kterým pomáhalo teologické bádání církevních otců a které se opíraly o smysl křesťanského lidu pro víru.

251 Pro vyjádření článku víry o Trojici musela církev vyvinout vlastní terminologii s pomocí pojmů filozofického původu: "podstata", "osoba" nebo "hypostaze", "vztah", atd. Tím však nepodřídila víru lidské moudrosti, ale dala nový, neobvyklý smysl těmto převzatým termínům, určeným napříště také k tomu, aby vyjadřovaly nevýslovné tajemství, které "nekonečně převyšuje všechno, co jsme v naší lidské omezenosti schopni pochopit".60

252 Církev používá termínu "podstata" (substance), někdy také "bytnost" (essence) či "přirozenost" (natura), aby označila božské bytí v jeho jednotě; termínu "osoba" nebo "hypostasis", aby pojmenovala Otce, Syna a Ducha svatého v jejich skutečném, vzájemném rozlišení; termínu "vztah" (relace), aby označila skutečnost, že rozlišení mezi božskými osobami tkví v tom, v jakém poměru je každá k ostatním.

Dogma o Nejsvětější Trojici

253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností."63

254 Božské osoby jsou od sebe skutečně odlišné. "Bůh je jediný, ale ne osamocený."64 "Otec", "Syn" a "Duch svatý" nejsou pouhá jména, označující způsoby božského bytí, nýbrž osoby skutečně odlišné: "Syn není Otec, Otec není Syn a Duch svatý není Otec nebo Syn."65 Liší se od sebe navzájem vztahy svého původu: "Je to Otec, který plodí, Syn, který je plozen, Duch svatý, který vychází."66 Božská jednota je trojjediná.

255
Božské osoby jsou ve vzájemném vztahu. Skutečná, vzájemná odlišnost božských osob, protože božskou jednotu nedělí, spočívá výhradně ve vzájemných vztazích: "Ve jménech osob, která vyjadřují vztah, se Otec vztahuje k Synovi, Syn k Otci, Duch svatý k oběma; nicméně, mluvíme-li z hlediska vztahu o těchto třech osobách, přece věříme v jedinou přirozenost či podstatu."67 Vždyť v nich "je všechno jedno tam, kde není žádný protiklad vztahů".68 "Pro tuto jednotu je Otec celý v Synovi, celý v Duchu svatém; Syn je celý v Otci, celý v Duchu svatém; Duch svatý je celý v Otci, celý v Synovi."69

260
Posledním cílem veškeré božské ekonomie je, aby tvorové vstoupili do dokonalé jednoty s Nejsvětější Trojicí.80 Ale už nyní jsme povoláni k tomu, aby v nás Nejsvětější Trojice přebývala: "Kdo mě miluje," říká Pán, "bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek" (Jan 14, 23):

"Ó můj Bože, Trojice, které se klaním, pomoz mi zcela zapomínat na sebe, abych spočinula v tobě, bez hnutí a klidně, jako by má duše byla už na věčnosti; ať už nic nedokáže narušovat můj klid ani mě vylákat z tebe, ó můj Neměnný, ale ať mě každá minuta noří víc do hlubin tvého tajemství! Utiš mou duši; vytvoř z ní své nebe, svůj oblíbený příbytek, místo svého odpočinku. Ať tě nikdy neponechám samotného, ale ať jsem tam vždy úplně se vším, co jsem, svrchovaně bdělá ve své víře, adorující a zcela se nabízející tvému tvůrčímu působení." (Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice)

261
Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý.

266
"Toto je však katolická víra, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, aniž bychom směšovali osoby či rozlučovali podstatu: jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého; jediné je však božství, rovná sláva a stejná věčná velebnost Otce a Syna a Ducha svatého."85