04. Chceme být seschlými kostmi nebo se nechat oživit pravým životem?

Druhá smrt
(úterý 11. března, 9:00)

Bible popisuje lidské dějiny jako napětí mezi příslibem věčného života a realitou smrti. Izrael ve své věrnosti i nevěře tento zápas ztělesňuje a zůstává v neustálém hledání zaslíbené země. Svatý Pavel mluví o člověku jako o zmírajícím, který žije (2 Kor 6,9), čímž vyjadřuje paradox existence.

Mezi proroky vylíčil tento stav věcí Ezechiel ve vidění údolí suchých kostí (Ez 37): Izrael se jeví jako hřbitov pod širým nebem, bez života a naděje. Bůh přikazuje prorokovi, aby mluvil ke kostem, které jsou znovu sestaveny a oděny do masa, ale zůstávají bez života, dokud na ně nezavane jeho Duch.

Tato vize není jen o návratu z exilu, ale odráží lidský úděl: často existujeme, ale ve skutečnosti nežijeme. Vysušené kosti symbolizují "první smrt", vnitřní smrt, která se projevuje strachem, apatií a ztrátou naděje. To je to, co se stalo Adamovi a Evě po hříchu: jejich těla byla živá, ale oddělená od Boha.

Pouze Duch Boží může obnovit autentický život. Existuje však také "druhá smrt", která je často chápána jako věčné zatracení, ale která může být také vnímána jako biologická smrt. Ti, kteří již překonali první smrt - to znamená strach, sobectví a iluzi kontroly - čelí druhé smrti beze strachu. Svatý František z Assisi to vyjadřuje v Chvalozpěvu bratra Slunce, kde chválí ty, kdo přijímají smrt v Bohu.

Kniha Zjevení říká, že "kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží" (Zj 2,11): kdo žije ve víře a naději, může jí projít, aniž by byl rozdrcen. Ezechielovo vidění nás učí, že vzkříšení začíná nyní: Bůh nečeká na naši smrt, aby nám dal věčný život, ale nabízí jej již v přítomnosti, pokud přijmeme jeho Ducha. Skutečná otázka zní: chceme zůstat seschlými kostmi, nebo se necháme oživit opravdovým životem?

Shrnutí meditace kazatele papežského domu P. Roberto Pasolini OFMCap
Překlad Miroslava Holubíková
Se svolením převzato z webu Slovenské sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.