7. NEPOKRADEŠ - Jak si bratři dělili úrodu

Byli jednou dva bratři.

Mladší se oženil a měl sedm dětí, starší zůstal sám.

Společně obdělávali svůj statek: orali, seli, hnojili, sklízeli a po žních dělili úrodu na dvě stejné hromady. Když se uložili ke spánku, starší nemohl usnout a přemýšlel:
„Můj bratr má velkou rodinu a já jsem sám, a přece jsme rozdělili úrodu na dvě stejné části. To není správné.“
A tak vstal, vzal ze své hromady a tajně přihodil na hromadu svého bratra. Pak se v klidu uložil zase ke spánku a usnul.

Mladší bratr se probudil a uvažoval:
„Můj starší bratr je sám a nemá ani děti, které by se o něj ve stáří postaraly. Musí si proto něco našetřit.“

A tak vstal, vzal něco ze své hromady a tajně přihodil na hromadu svého bratra. Když pak ráno vstali, divil se sice každý z nich, že hromady byly obě stejné jako večer předtím, ale nikdo neřekl ani slova.

Příští noc každý z nich čekal na okamžik, kdy se mu zdálo, že ten druhý už usnul.

Každý se potichu zvedl, šel a vzal ze své hromady, aby přidal na hromadu svého bratra.
Na půli cesty se potkali a poznali, jak to jeden s druhým myslel dobře.

Postavili pytle na zem a vzájemně se objali.

****

Katechetická poznámka: sedmé přikázání není jen o negativním vymezení se toho, co nedělat, co se nesmí, ale je spíše o tom, co je dobré, spravedlivé, co a jak mohu dělat...

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.