7. NEPOKRADEŠ - O sdílení radosti

Jednou jeden vesničan energicky zabušil na těžká dubová vrata kláštera. Když bratr vrátný otevřel, vesničan se usmál a ukázal mu nádherný hrozen vína.

„Bratře vrátný,“ oslovil mnicha, „víš, komu chci darovat tento hrozen vína, který je nejkrásnější z celé mé vinice?“
„Asi našemu představenému nebo nějakému otci z kláštera.“
„Ne, ne. Tobě!“
„Mně?“ Bratr vrátný celý zčervenal radostí. „Ty ho chceš darovat právě mně?“

„Jistě, protože jsi se mnou vždycky jednal přátelsky a pokaždé jsi mi pomohl, když jsem něco potřeboval. Chci ti tímhle hroznem vína udělat radost.“ Ta jednoduchá a ryzí radost, která se zrcadlila bratru vrátnému v očích, ozářila také vesničana.

Bratr vrátný si položil hrozen vína tak, aby na něj dobře viděl, a díval se na něj celé ráno. Byl to opravdu nádherný hrozen. A tu ho něco napadlo: „Proč bych ten hrozen nedonesl otci opatovi, abych udělal radost také jemu?“
Vzal hrozen a zaklepal u opata.

Otec opat se upřímně zaradoval. Ale vzpomněl si, že v klášteře je jeden starý nemocný bratr, a pomyslel si: „Donesu mu hrozen, a tak se chudák trochu potěší.“ Hrozen vína tedy putoval dál. Ale nezůstal dlouho v cele nemocného bratra.

Toho napadlo, že by tím hroznem potěšil bratra kuchaře, který se celé dny potí u kamínek. A tak mu hrozen poslal. Ale bratr kuchař ho daroval bratru sakristiánovi (aby mu také udělal radost), ten ho zase donesl nejmladšímu bratrovi z kláštera a ten ho dal dalšímu a ten zase dalšímu. Nakonec hrozen, který putoval od bratra k bratrovi, skončil u bratra vrátného (aby mu přinesl trochu radosti). Tak se uzavřel kruh. Kruh radosti.

***

Katechetická poznámka: sedmé přikázání není jen o negativním vymezení se toho, co nedělat, co se nesmí, ale je spíše o tom, co je dobré, spravedlivé, co a jak mohu dělat, o co se mohu sdílet...

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno