A na té skále ... (Christoph kardinál Schönborn)

Církev je neoddělitelně duchovní společností i viditelnou strukturou, zřízenou na této zemi. Tato viditelná struktura a současně duchovní společenství má konkrétní dějiny, které opět mají svou prehistorii. "Ježíš založil svou církev, když začal hlásat radostnou zvěst, totiž příchod Božího království, které bylo odpradávna přislíbeno v Písmě" (II. vat. koncil, LG 5, Katech. 763).

"Zárodkem a počátkem království je malé stádce (Lk 13, 32) těch, které Ježíš přišel shromáždit kolem sebe a jimž se on sám stal pastýřem. Oni vytvářejí opravdovou Ježíšovu rodinu" (Katech. 764). Této společnosti dává sám Ježíš životní pravidlo, jistý řád, úkol.

On sám je nepochybně jejím středem - jeho slovo, jeho pokyny, především jeho osoba. To, co si nikdy žádný rabbi pro sebe nenárokoval, to je u Ježíše výchozím bodem jeho společnosti: "Ty mne následuj!" (Mk 1, 17; 2, 14). V kruhu rabínských žáků je středem Tóra, zde je středem Ježíš. Kdo chtěl studovat Tóru, sám si vybral svého učitele a mistra, zde však: "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo" (Jan 15, 16).

Sám Ježíš učí svou "rodinu", svůj okruh učedníků, novému způsobu jak žít a jednat (srov. Mt 5, 6). Dává jim novou, vlastní modlitbu - Otčenáš (Lk 11, 2-4).

O svém úkolu shromáždit ovce domu izraelského (srov. Mt 15, 24), o svém poslání "hledat ztracenou ovci" (Lk 15, 4-7), mluví Ježíš v obrazech a podobenstvích, která jakoby všechna obsahovala jakousi "implicitní ekleziologii": např. obraz svatby, o Boží setbě, o rybářské síti (Mk 2, 19; Mt 13; 24. 47). Co ohlašuje Ježíš v obrazech a podobenstvích, začíná už docela konkrétně ve společnosti, kterou kolem sebe shromažďuje. Katechismus praví: "Pán Ježíš dal svému společenství strukturu, která bude trvat až do úplného dovršení království. Je to především volba dvanácti s Petrem, jejich hlavou. Tím, že zastupují dvanáct izraelských kmenů, jsou základními kmeny nového Jeruzaléma" (Katech. 765).

Buduje církev na úřadě? Není mnohem spíše životním společenstvím s Kristem? Jaká role připadá "struktuře"? Katechismus k tomu říká: "Společenství lidí s Bohem skrze lásku, která nikdy nepřestává" (1 Kor 13, 8), je v církvi cílem, k němuž směřuje všechno, co je v ní svátostným prostředkem vázaným na tento pomíjivý svět (srov. LG 48). Struktura církve je zcela zaměřena na svatost Kristových údů a svatost má cenu potud, pokud je zaměřena na veliké tajemství, v němž Snoubenka odpovídá darem lásky, na nevýslovný dar... Snoubence (Mulieris dignitatem 27). Maria nás předchází jako "nevěsta bez poskvrny a vrásky" (Ef 5, 27) na cestě svatosti, která je tajemstvím církve. Z toho důvodu předchází "mariánská" dimenze církve dimenzi "petrínskou" (Mulieris dignitatem 27, Katech. 773).

Toto rozlišení je užitečné. Hierarchie náleží, jako celý svátostný a instituční řád církve, k řádu prostředků. Cílem všech prostředků je a má být jedině "svatost`; která tvoří tajemství církve. Proto je Maria jádrem toho, čím je církev ve své podstatě. Odtud i ten tak důležitý, byť často špatně pochopený podstatný rozdíl mezi kněžstvím obecným a hierarchickým (LG 10). To první je v řádu cíle, nový život v Kristu, znovuzrození z vody a Ducha svatého. Hierarchické kněžství náleží k prostředkům, které dal své církvi Pán se zaměřením k tomuto cíli.

Být "sacramentum Jesu Christi", tedy prostředkem a nástrojem, "služebníkem Ježíše Krista", to je úkolem úřadu v církvi. Jako však byla církev jako celek považována (v LG 8) za Kristův "živý orgán spásy", tak platí i o těch, které Kristus povolal do své služby, že mají být živoucími nástroji.

Ježíš volá k následování konkrétní lidi a jako suverén si je svobodně volí ("a zavolal k sobě ty, které si vyvolil", Mk 3, 13), "ustanovil jich dvanáct" (Mk 3, 14), učinil tak svou plnou mocí Tvůrce, neboť je nejen Tvůrcem Izraele, nýbrž i Stvořitelem světa.


***


Uvedený text z knihy Christopha kardinála Schönborna: Milovat církev - Postní duchovní cvičení pro Svatého otce Jana Pavla II., jsme uveřejnili se souhlasem nakladatelství Nové Město, které knihu vydalo v Praze r. 1998.



Více ukázek z této knihy naleznete zde