Bůh s námi - Ježíš Kristus

Ať byly zkušenosti Boží blízkosti u Izraele sebeintenzivnější a obrazy, v nichž zachycovali svá očekávání sebeodvážnější, Bůh přeci překonal i ta nejodvážnější očekávání a naděje: stal se člověkem. Ježíš ("Bůh je spása") je Immanuel ("Bůh je s námi"). V něm se zvláštním způsobem naplňuje starozákonní Boží jméno (Ex 3,14). V něm se samotný Bůh stává viditelným, slyšitelným a hmatatelným. Na něm se projevuje, jaký k nám Bůh je. A tak mohou jeho učedníci říci: "..svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám,..." (1 J 1,2b-3). Bůh "Jahve" se k nám v Kristu přiblížil natolik, že jsme ho mohli zbičovat a zabít. V člověku Ježíši Kristu, v jeho činech a slovech Bůh sám překonává veškerou vzdálenost k člověku. "..a přece není od nikoho z nás daleko" (Sk 17,27b). I hříšník může mít jistotu Boží blízkosti.
Avšak stal se Bůh nám lidem skrze tuto "hmatatelnou blízkost" srozumitelnějším? I když je tak naprosto "lidská", proto není snáze uvěřitelná. Nebýt Ježíše z Nazareta, bylo by absurdní vůbec tuhle myšlenku promýšlet: Bůh se stane člověkem!
Ježíš Kristus je "sebeztvárněním Boha" v dějinách. Jan tohoto Ježíše zažil a došel k závěru: "Bůh je láska" (1 J 4,8).
Podstatou této lásky je vyhledávat blízkost člověka, jít za ním, pozvedat ho a povzbuzovat, těšit a uzdravovat; vlívat mu naději a důvěru. Jako dobrý pastýř hledá Bůh ztracenou ovci a nese na ramennou slabé jehňátko. Jako živí pelikán svá mláďata krví vlastního srdce, tak on dává svůj život. Umírá jako pšeničné zrno, aby z něj mohl vzejít nový život. Stává se chlebem, nechává se lámat a rozdělovat, lisovat jako vinné hrozny... Zkušenosti, obrazy, symboly: všechny jsou znaky skutečnosti: Bůh miluje lidi.