Chudoba, k níž nás vábí František je chudoba milenců. (Stan Rougier)

Sv. František volí chudobu. Ne z toho důvodu jako hinduističtí jogínové, aby nepadl do léčky žádostí, tedy z jakési duševní hygieny. Jde ve stopách Toho, který neměl ani kámen, na kterém by mohla spočinout jeho hlava, kráčel cestou ve stopách Ježíšových.

"Opusť všechno a pojď za mnou!" Vynecháme-li slovo "pojď za mnou", pak je slovo "opusť všechno" něčím přímo absurdním, nesmyslným. Dívka, která vše opouští a jde za svým milovaným má jediný důvod: "Mám ho ráda, miluji ho". - "Neponechávejte si ze sebe nic", říká František, "aby vás celé celičké dostal Ten, který se dává celý. /37/

Velmi bychom se klamali a riskovali bychom, kdybychom mluvili o Františkově chudobě a zapomínali na její pohnutku: pro čí lásku chtěl být František chudý (volný)? - "Můj Bůh, mé Všecko". Okusíme-li jednou lahody tohoto pokladu, radosti s ničím nesrovnatelné, nebude se nám už zdát, že jsme něco ztratili, když jsme se vzdali všeho, co jsme měli.

Chudoba je sama o sobě jen neštěstím, záporem. Svatý Pavel o tom praví: "Kdybych všecko rozdal chudým a neměl lásku, ničím bych nebyl."
Chudoba, k níž nás vábí František je chudoba milenců.

/Stan Rougier, František z Assisi/