Církev - všeobecná svátost spásy (774-780)

774
Řecké slovo "mysterion" [tajemství] bylo přeloženo do latiny dvěma výrazy: "mysterium" a "sacramentum". V dalším výkladu výraz "sacramentum" vyjadřuje přiléhavěji viditelné znamení skryté skutečnosti spásy, označené výrazem "mysterium". V tomto smyslu je sám Kristus tajemstvím spásy: "Není jiného Božího tajemství, než Kristus".179 Spasitelné dílo jeho svatého a posvěcujícího lidství je svátostí spásy, která se projevuje a působí ve svátostech církve (které východní církve také nazývají "svatá tajemství"). Sedm svátostí jsou znamení a nástroje, jimiž Duch svatý šíří milost Krista, který je hlavou církve, a ta je jeho Tělem. Církev tedy vlastní a sděluje neviditelnou milost, jejímž je znamením. A v tomto analogickém smyslu je nazývána "svátostí".

775
"Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva."180 Být svátostí vnitřního spojení lidí s Bohem: to je první účel církve. Protože lidské společenství má své kořeny ve spojení s Bohem, je církev také svátostí jednoty lidského pokolení. Tato jednota v ní už začala, protože církev shromažďuje lidi "ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků" (Zj 7,9); zároveň je církev "znamením a nástrojem" plného uskutečnění této jednoty, které má teprve nastat.

776
Jako svátost je církev Kristovým nástrojem. V jeho rukou je "nástrojem vykoupení všech",181 "všeobecnou svátostí spásy",182 skrze kterou Kristus "zjevuje a zároveň uskutečňuje tajemství Boží lásky vůči lidem".183 "Je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo",184 projektem, který chce, "aby celé lidstvo vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno Tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého".