Citáty z knihy: Bůh mezi námi (Ladislav Boros)

Bůh se stále vymyká lidskému zásahu, a to právě tehdy, když se člověk domnívá, že ho drží v rukou. "Chtít Boha nutit" - to je podstata tohoto pokušení: Držet Boha tak, jak bychom ho chtěli mít; uvěznit jej a jeho milost do pravidel, systémů a metod; mít kdykoli k použití Boží blízkost, jeho slovo, jeho zjevení; chtít trvale cítit jeho útěchu, světlo, teplo jeho milosti. Tak by i světci často chtěli "polapit" Boží království. Z tohoto pokušení vznikají kouzla lidského hledání Boha: přehnaná religiozita, klamná mnohotvárnost kultu, bizarní vytváření náboženských praktik, představ a pocitů, zostřování neshod fanatismem a nesnášenlivostí.
Tak se svatý život utápí v nepodstatných věcech. Ale Bůh se nenechává k ničemu donutit hromaděním našich opatření, velkou mnohomluvností našich modliteb, dlouhými hodinami, jež naplňujeme svým hloubáním. Nejvlastnější počínání svatosti je připravenost, trpělivé očekávání, otevření dveří, vztažení rukou. Tomu se ale světec učí jen v pokušení. (107-8)

…
Boha nemůže člověk hledat, jako se hledá věc, kterou jsme někam založili, ale kdybychom ji dobře uložili, byla by vždycky po ruce. Bůh je ten, k jehož podstatě patří, že je stále jen hledán, a nikdy nemůže být definitivně nalezen. "Nalezený" Bůh není Bůh. Novota a "nevymyslitelnost" jsou Boží vlastnosti. Skutečný Bůh je ten, který je vždy a zásadně nový. Nelze s ním volně nakládat, to znamená, že nemůže být učiněn předmětem touhy po bohatství. (1O8-109)

…
Zdá se, že zajíkání, hromadění protikladů a záporů je nejvznešenější mluvou člověka o Bohu. ...(37)

Mlčet a zajíkat se, takové je před Bohem chování vlastní konečnému duchu. Naznačuje, že v jisté existenci přišlo k moci to, co je nepodmíněné. (38)

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis)