Citáty z knihy: Být svobodný (Eugenio Fizzotti)

Člověk dnešní doby vykřikuje, že odhodil tabu, že je konečně svobodný. Ale možná nikdy nebyl svobodný taj málo, poté, co se z hlubin člověka vynořily jiné idoly, aby ho uvrhly do tíživějšího otroctví. Sex se z privilegovaného prostoru pro dialog a lásku stal pouhým hledáním atomizovaných hedonistických vjemů, z plodné konstruktivní hodnoty klesl na separující a ničivou silu. Sexuálně frustrován, neschopen komunikovat a milovat, začíná být člověk agresivní a násilnický. Mezi sexuální realizací a násilím existuje tajemná rovnováha. Když se člověk sexuálně nerealizuje, napomáhá k rozpoutání násilí.

…
Tváří v tvář absolutnímu nedostatku autentických a platných motivací, které by mohly objasnit smysl života, se mladí lidé cítí „sešroubovaní“ v beznadějné současnosti, takže uklouznou do frustrace a do nudy, což je první krok nejen k fyzické, ale i morální sebevraždě.

Co to znamená? Že nestačí mluvit k člověku jenom o pudech, které má uspokojovat, o potřebách, kterým má vyhovět, o vzrušeních, která má eliminovat, o agresivitě, kterou má vybíjet. Tohle všechno v člověku bezpochyby je, ale není to všechno. Existuje něco víc. K člověku je třeba promlouvat řečí, která je mu vlastní, řečí rozhodnosti, odpovědnosti, svobody plnit jemu osobně svěřený úkol. U člověka je třeba umět využít radikální schopnosti vyjít sám ze sebe, vrhnout se do nekonečných prostor reality, odvahy postavit se nudě a apatii, lhostejnosti a nedostatku iniciativy a zvítězit nad nimi v boji, který je vítězstvím, chápat smysl přítomnosti druhého člověka nejen v jeho dimenzi sexuální, ale také v jeho hluboké existenciální skutečnosti, milovat život, aktivizovat schopnost modifikovat vlastní chování, a v důsledku toho i společnost, v níž člověk žije.
(...)
Násilí naší doby a posedlost sexempro sex jsou pro nás všechny výzvou, abychom znovu objevili lidstvo, lidstvo, které hledá sebe samo, které hledá pádné a smysluplné důvody, proč kráčet kupředu, proč růst, proč víc milovat a víc doufat.

…
Tento pocit absurdnosti a absence smyslu života je spojen s pocitem vnitřní prázdnoty, kterou obvykle definuji jako „existenciální vakuum.“

A jenom v tomto existenciálním vakuu se může ujmout sexuální libido. Tímto způsobem, a jedině takto, jsme schopni vysvětlit inflaci sexu, která na nás dolehla. A jak je tomu u každé inflace, i v oblasti monetární, je spojena s devalvací. Sexualita je devalvována, protože byla odlidštěna. Lidský sex je totiž vždycky něco víc než pouhý sex, a to tou měrou, jakou je výrazem milostného vztahu.
/V. E. Frankl/

(Eugenio Fizzotti: Být svobodný, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 77)