Citáty z knihy: Dech božského Ducha (Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta)

Charismata jsou dar daný každému jednotlivci pro užitek všech. Svátosti jsou dar daný celé církvi pro posvěcení jednotlivců. Charismata jsou dary dané každému jednotlivci pro posvěcování celé církve.

…
Konzumismus totiž není jednoduše nějaký slogan, ale je to konkrétní hrozba, že se udusí duchovní hodnoty člověka.

Uvědomíme-li si tuto hrozbu, musíme současně otevřít i druhé oko a vidět, jak se mezi tím vším vynořuje velká duchovnost, které se bohužel nedělá reklama. Také o ní platí výrok, že "dobro netropí hluk a hluk nepůsobí dobro". Duchovnost - která znamená hloubku, mlčení, skrytost, prokazování dobra bez vytrubování do čtyř světových stran, jak říkal sám Ježíš - se stěží dostane na televizní obrazovky nebo na stránky novin. Ale existuje a je nesmírná a projevuje se tolika různými způsoby, jak rozmanití jsou lidé.

…
Zde můžeme uplatnit formuli, která se používá o dvojí přirozenosti Kristově: „Nesměšovat, ale nerozdělovat.“ Nebo jak říkal Jacques Maritain: „Rozlišit, abychom sjednotili.“

…
Křesťanská askeze totiž není jako jóga a gymnastika technikou. Je to především duchovní činnost člověka znovuzrozeného vírou, který uplatňuje a rozvíjí svůj vnitřní život učenlivostí Duchu svatému.(61)

…
Nuže, zkušenost církve dokazuje, že křesťanská existence, má-li se dostat na vyšší úroveň, prohloubit se a dozrát, musí projít i "temnou nocí" víry, tzn. potřebuje uvěřit přes všechny pochybnosti, které se rozum snaží prosadit. Kdežto ustavičné pachtění za znameními setrvává ve stavu počáteční víry, která nikdy nedospěje.

Také proto papež a biskupové mnohokrát právem varovali charismatická hnutí před přehnaným hledáním zázraků. Upozornění platí pro celé církevní společenství, které dnes projevuje jisté pokušení běhat sem - tam na místa, jež se zdají být epicentry působení Ducha svatého v naší době. Nejzdravější počin je přijmout to, co rozhodne církevní učitelský úřad. Neumenšuje to možnost, že Duch může konat
zázraky, ale je třeba pamatovat, že největším zázrakem je věřit bez zázraků. (66-67)

…
Když Maria přijala poselství anděla Gabriela, řekla "ano" ve jménu celého lidstva. Jan Pavel II. zdůraznil, že "nikdy v dějinách lidstva nezáleželo tolik na souhlasu lidského tvora, jako právě tehdy " (TMA 2). K čemu jsou vybízeni dnes, po dvou tisících letech, ti, kdo se dosud snaží splnit ve svém životě Boží vůli?

K slovům papeže můžeme dodat, že díky Bohu nikdy nebyla dána tak plná odpověď na Boží očekávání, jako když Maria řekla "ano" andělu Gabrielovi. V ní nalézáme - jak napsal jeden exegeta ve svém skvostném komentář k Lukášovu evangeliu - "dokonalou rovnováhu mezi pasivním přijetím a aktivní účastí tvora". V ní dosahuje vrcholu vyvážený zbožný postoj pozůstávající z učenlivosti Duchu a z pohotovosti svobodně jednat. Chceme-li být s Marii pneumatoforoi (nositeli Ducha), jak říkali Otcové, musíme i my říkat Bohu totální, hluboké "ano“. (139)
(…)
Ano se musí někomu říct: neřekne-li se Bohu, bude se muset říct chladnému osudu. (140)

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998)