Citáty z knihy: Krédo (Louis Evely)

Je jisté, že existují milosti i vně viditelné církve tak, jako je možné, aby sirotek nalezl svou existenci, i když nemá domov. Církev je však pravá rodina, do které máme zvát a v níž máme shromažďovat všechny Boží děti, které jsou rozptýleny a které se považují za osiřelé. Neuznávají-li ji, je to mnohem častěji naší chybou (my jsme totiž obdrželi víc) než jejich. My totiž falšujeme a znetvořujeme tu církev, kterou chtěl mít Kristus tak krásnou a tak svatou, aby všichni při pohledu na ni poznali, že ho poslal Bůh.

…
Kdyby církev byla zřejmá, uspokojující, nepopíratelná, byla by jen lidská. Božská je proto, že vyžaduje naši víru. Kdyby vám v církvi stačilo to, co je vnější, měli byste ji neprodleně opustit. Nebylo by třeba, abychom zůstávali v církvi, kdybychom proto netrpěli. Církev vás má přimět k tomu, abyste se dostali přes viditelné známky a abyste ustavičně znovuprožívali mystérium smrti a vzkříšení, které církev uchovává pro sebe a pro všechny lidi. V každém okamžiku má církev opouštět své zastaralé formy, své kompromisy, své hříchy, má se koupat v očistné řece a před Bohem povstávat znovu nová, čistá, bez vrásek a poskvrn, svatá a neposkvrněná.

…
Podívejte se na dnešní církev, jak to v ní praská, jak pučí a všude kvete potom, co byl tolikrát předpovídán a zjišťován její úpadek. Kolik pupenců, kolik shod prozřetelnosti, jaká obdivuhodná setkání, která dobře ukazují, že je to tentýž duch, který dává na všech místech, kde jsou křesťané, vzejít týmž přáním i jejich uskutečněním.
Renesance bible, liturgie, teologie, obnova manželství, obnova komunit, spiritualita laiků a pozemských skutečností - kolik je to zářných výlevů Ducha svatého, kolik případů jeho vytrysknutí!

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 173)