Citáty z knihy: Krédo (Louis Evely)

Vtělení, to je Boží láska, která se stala viditelnou. Neudivuje, že lidstvo dosud neskončilo, ba ani ještě nezačalo s měřením všech jeho rozměrů, délky a šířky, výšky a hloubky.
Vtělení zůstává nejnestravitelnějším dogmatem, terčem všech heresí, křížem všeho duchovního, ačkoliv bylo dvacet století připravováno a dalších dvacet století je hlásáno. Je to proto, že nepřipouští ani únik do čistého duchovna ani útěk do čistého lidství, ale vyžaduje v jednotnosti každého náboženského života ustavičnou konfrontaci pravého člověka a pravého Boha.

…
Mezi Bohem a námi se stále vytváří zvláštní zmatek. My si přejeme svět opustit, a Bůh do něho vstupuje. My toužíme po tom, abychom se zbavili této hrubé tělesné schránky, ale Bůh se stal člověkem a zůstal jím. Boha je možno nalézt jen v něm. Ustavičně se v nás znovu rodí naděje, že přestaneme být lidmi (slabými, pokoušenými, trpícími, hříšnými) a že se staneme Bohem. Bůh nás však ujišťuje, že je možné být zároveň Bohem i člověkem, že právě v naší slabosti se jeho síla projevuje nejlépe.

…
Tím, že nás Ježíš vyzval, abychom Boha oslovovali Otče, rozdělil se s námi o své největší bohatství, o všechnu moc, kterou měl v nebi i na zemi, o všechnu moc, kterou má dítě nad svými rodiči, o všechny své synovské výsady.

…

Naše spojení s Otcem by nebylo těsnější, kdyby se Otec sám vtělil. Zprostředkování Kristovo neznamená, že by se byl Kristus postavil mezi nás a Boha. Naopak, Kristus nás velmi intimně s Bohem spojuje. Kdyby svatá Panna byla prostřednicí, byla by mezičlánkem, zprostředkovatelkou. S Bohem nás může spojit jen Bůh, jenom Bůh je takto sdělitelný. Ježíš je prostředníkem, protože je Bohočlověkem.
(...)
Představa, že Ježíš se staví mezi Otce a nás a že nás před ním obhajuje, místo abychom se obhajovali sami, je nesprávná. „Neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás, neboř Otec sám vás miluje, protože vy jste milovali mne.“
Ježíš je prostředníkem, protože je Bohočlověkem. To znamená, že ke své božské přirozenosti připojil přirozenost lidskou, nejprve sám v sobě, potom sdělil toto spojení všem, kdo mu otvírají svá srdce, všem, kdo ho milují.119)

…
Ježíš nebyl ukřižován proto, že chtěl trpět, ale proto, že vskutku vzal na sebe lidskou přirozenost a přitom zůstal Láskou.129)

…
Sv. Athanasius, aby dokázal zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nedělá si ani na okamžik starost, kterou by si dělal modernista, aby vyložil pravdivost zpráv evangelia, týkajících se prázdného hrobu a zjevení. Spokojuje se poukazem na nadpřirozený život Kristových učedníků v době, o které píše. Na námitku, že tento Ježíš, o němž se říká, že vstal z mrtvých, není viditelný, odpovídá bez váhání, abychom se podívali na ty, kdo jsou „jeho“ (tj. Kristovi). Bouyer, L Incarnation, 1 Église-Corps du Christ dans la théologie de Saint Athanase, str 46.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 141, pozn.)