Citáty z knihy: Křesťanství na přelomu tisíciletí (Joseph kardinál Ratzinger)

Člověk žije ve vztazích, a jak dobrý bude jeho život, závisí na tom, zda jsou v pořádku jeho důležité, základní vztahy - tedy k otci, matce, bratrům, sestrám atd. Žádný z těchto vztahů však nebude správný, není-li pravdivý ten první, k Bohu. Řekl bych, že sám tento vztah je vlastně obsahem náboženství.

…
V tak složitém světě, jako je ten náš, se nevyhnutelně zmocňují pochybnosti každého člověka. Pochybnost ovšem nemusí hned znamenat odpadnutí od víry. Mohu poctivě přijímat otázky, které na mě doléhají, a držet se přitom Boha i základního jádra víry. Na jedné straně se mohu pokoušet nalézt řešeni zdánlivých rozporů, na druhé straně ovšem mohu také důvěřovat, že i když nemohu nalézt odpověď' na všechno, řešení se přesto najde. I v dějinách teologie se stále znovu objevují momentálně neřešitelné problémy, které nemá smysl násilně interpretovat.

…
Lidé se dnes ptají, jak můžeme po Osvětimi ještě mluvit o Bohu a zabývat se teologií. Řekl bych, že kříž zahrnuje i hrůzy Osvětimi. Bůh je ukřižován a říká nám, že tento zdánlivě tak slabý Bůh je nepochopitelně odpouštějící a ve své zdánlivé nepřítomnosti silnější.

…
Často používáte slovo „prozřetelnost". Jaký význam pro vás má?

Jsem pevně přesvědčen o tom, že Bůh nás skutečně vidí a nechává nám svobodu - a přesto nás také vede. Často vidím, že věci, které se zpočátku zdály nebezpečné, nepříjemné, pak dopadnou dobře. Najednou si člověk všimne, že takhle to bylo dobře, že to byla správná cesta. Pro mě to docela prakticky znamená, že se můj život neskládá z náhod, nýbrž že někdo vidí dopředu, jakoby mě předchází, myslí dopředu a upravuje můj život. Mohu se tomu vzepřít, ale mohu to také přijmout a pak zpozoruji, že mě opravdu vede "prozřetelné" světlo.

…
(...) Otázka zní, dokážeme-li ještě i dnes najít se základním křesťanským povědomím správné odpovědi na tento nový vývoj, požadavky a nevyjasněné věci.

Toto základní povědomí musí samozřejmě najít nový okruh použití. Neobejde se to bez námahy, společného zápasu, porážek a výměny zkušeností. Avšak základní pohledy křesťanství dokážou nastínit směry řešení, které se pak musí konkretizovat v zápase se zkušeností. Proto je křesťanství také trvalým myšlenkovým a životním úkolem. Není to hotový recept, který stačí jen použít, ale poskytuje mi orientaci a základní světlo, díky němuž pak mohu jednat, poznávat a nacházet odpovědi. Právě proto, že vím, že člověk je Božím obrazem, že znám základní řád, který představuje desatero, mám základní orientaci, která se potom musí konkretizovat v nových problémových oblastech. A zde je nezbytná spolupráce všech, společné hledání, jak se dá nejlépe, nejsprávněji použít.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 162-63)