Citáty z knihy: Křesťanství na přelomu tisíciletí (Joseph kardinál Ratzinger)

Člověk žije ve vztazích, a jak dobrý bude jeho život, závisí na tom, zda jsou v pořádku jeho důležité, základní vztahy - tedy k otci, matce, bratrům, sestrám atd. Žádný z těchto vztahů však nebude správný, není-li pravdivý ten první, k Bohu. Řekl bych, že sám tento vztah je vlastně obsahem náboženství.

…
Kolik cest k Bohu existuje?

Tolik, kolik je lidí. Neboť' i v rámci stejné víry je cesta každého člověka naprosto osobní. Máme Kristova slova: Já jsem Cesta. V tomto smyslu existuje nakonec jedna cesta a každý, kdo jde k Bohu, je nějakým způsobem i na cestě Ježíše Krista. To však neznamená, že jsou všechny cesty z hlediska vědomí a vůle identické. Naopak, jedna Cesta je právě tak velká, že se v každém člověku stává jeho osobní cestou.

…
Věřící člověk bude vždycky chovat naději, že po období zatemnění a odklonu od celistvosti nastane nový návrat. Ovšem návrat směrem dopředu, jak jsem už předtím řekl: Nemůžeme se přesadit zpátky do starých dob. Mluví se proto také o nové celistvosti, o novém osvícenství, o znovunalezení podstatného a sloučení s novým. To je naděje, jejíž uskutečnění je však podle mého názoru v nedohlednu. Rozptyl duchovních sil je příliš velký. Na jedné straně je tu touha mít toto celostní poznání, na straně druhé tu je rezignace na ně. Také obava z vazby, kterou by to znamenalo, je příliš velká. Myslím, že spíše je před námi delší období pokračujících zmatků. Avšak Kristus se postará, aby se navzdory neúplným znalostem, které také vedou ke stále většímu rozpadu života, ukázala celost a jednota člověka pocházející od Boha, a aby se tak prstenec opět spojil. Musíme se o to pokoušet, nicméně nesdílím očekávání, že to bude brzy.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 165-66)