Citáty z knihy: Láska bez podmínek (John Powell)

Problém krize, před níž dnešní společnost stojí, se dá asi vyjádřit takto: Je taková láska, která je spojena s trvalým a bezpodmínečným závazkem vidět štěstí druhého, opravdu cestu k osobnímu uspokojení a pravému naplnění? Nebo má člověk raději zůstat volný a lidskými vztahy nezatížený, aby mohl zakoušet rozkoš, moc a nejrůznější prožitky, které život nabízí? Je osobní uspokojení a radost tím nejlepším životním cílem - nebo je nejhlubším smyslem života žít v závazném a trvalém vztahu lásky? Máme se druhému dát všanc, nebo je lepší nikdy neříci "navždy"?

(John Powell: Láska bez podmínek Portál, Praha 1994 29)

…
Francouzský básník Charles Péguy napsal: "Nepokoušejte se jít k Bohu sami. Půjdete-li, určitě vám položí zdrcující otázku: Kde jsou tvoji bratři a sestry?" (25)

…
To je ovšem známý paradox evangelia: Uspokojení a naplnění jsou vedlejší produkty oddané lásky. Dosáhnou jich jenom ti, kdo dokážou vyjít sami ze sebe, ti, pro něž dávání je důležitější než braní. (35)

…
Není třetí možnost: láska je buď podmínečná, nebo bezpodmínečná. Buď si člověk klade podmínky, nebo ne. A v jaké míře je klade, v takové míře toho druhého ve skutečnosti nemiluje. Nabízí mu pouze výměnu, ne dar. A pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě. (4O-41)

…
Milovaný musí poznat, že je pro tebe skutečně někým, ne něčím. Že není jen "případ k vyřízení" nebo "problém k vyřešení". A tak první věcí, kterou musí láska udělat, je sdělit toto: Moc o tebe stojím, chci především tvoje štěstí a udělám vše, co mohu, abych ti ho zajistil(a), jsi pro mne jedinečným člověkem. (51)

…
Láska vyžaduje, abych se naučil zaměřovat svou pozornost na potřeby těch, které miluji. Vyžaduje, abych se stal citlivým posluchačem. Čas od času bude láska požadovat, abych odložil své vlastní uspokojení na pozdější dobu a soustředil se na potřeby těch, které miluji. Budu muset druhému odkrýt své nejtajnější pocity a nejskrytější myšlenky, protože sebeodhalení je pro životnost lásky nezbytné. Stanu se zranitelným, protože láska mě otevře upřímným reakcím jiných, jimž jsem dovolil, aby pronikli mými hradbami. Láska strhne i ochranné zdi, které jsem vystavěl kolem svých citlivých míst.

Láska mě bude učit dávat a přijímat bez počítání; daleko přesahuje spravedlnost váha - odvažování. Láska sice dělí životní břemena napolovic, ale odpovědnost každého násobí dvěma. (53-54)

…
I velcí lékaři, s kterými jsme někdy v lecčems nesouhlasili, se shodují v tom, že láska je hlavní zdroj lidského zrání. Když byl Sigmund Freud tázán na definici duševního a citového zdraví, řekl: "Je to schopnost pracovat a milovat." Podobně řekl i Alfred Adler, že "všechna lidská selhání jsou důsledkem nedostatku lásky". Stále více psychologů oceňuje, jak důležitá je pro člověka schopnost navázat důvěrný vztah. lidé s nízkou schopností navázat vztah lásky jsou desetkrát náchylnější k chronickým chorobám a pětkrát náchylnější k psychickým onemocněním. Zdá se, že Ježíšovo přikázání, abychom se navzájem milovali, je bytostně lidským imperativem, a ne jen nabídkou volby. (55)

…
Vyjít ze sebe směrem k jinému člověku znamená i nebezpečí: je tu riziko sebeodhalení, odmítnutí, nedorozumění. Znamená zármutek při dočasném odloučení, psychickém nebo fyzickém, až po konečné odloučení smrtí. Kdo staví na osobní bezpečnosti a jistotě jako na neoddiskutovatelných podmínkách života, nebude ochoten pro lásku nic obětovat ani nebude schopen se jejími hodnotami obohatit. Kdo se uzavře do ochranné kukly, kdo si drží ostatní v bezpečné vzdálenosti a pevně trvá na svém osobním vlastnictví a soukromí, tomu bude cena lásky nedostupná. Zůstane nevždy vězněm svého strachu. (57)

…
Ve Starém zákoně se Bůh zjevuje izraelskému lidu jako Bůh, který miluje bez podmínek. Svému lidu se ve chvíli vyvolení nabízí jako dar. Tento dar si lid nevyprosil, nevysloužil ani nezasloužil.

(John Powell: Láska bez podmínek, Portál, Praha 1994, 58)