Citáty z knihy: Maria, Matka Pána (Max Thurian)

Pochybnosti o panenství P. Marie se nemohou zakládat na tradované věrnosti protestantů Písmu. Když jsme textům Písma nevěrní v tomto bodě, jak mohou vytýkat jiným, že jsou nevěrní v jiných? Pak by mohl každý čerpat z Písma jen to, co se mu hodí

"Jasná a přesná tvrzení svatého Matouše (1,18-25) a svatého Lukáše (1,27.34-35), tak jako zdánlivě nejsouvislejší verze svatého Jana (1,13), nutí ryzí křesťanskou víru k vyznání, že Marie byla pannou před Kristovým narozením! (24)

Mariina víra je úkon obětování: "Zde jsem."
Dále je úkonem poslušnosti: "Jsem služebnice Pána."
A dále úkonem důvěry: "Staň se mi podle tvého slova." (52)

"Maria je opravdu první křesťanka, je opravdová věřící, která, předurčena pouhou milostí od Boha, zapojuje se do jeho plánu naprostým obětováním své osoby, radostnou poslušností a pokojnou důvěrou v Boží slovo. (53)

…
Takto je Mariino panenství trojím znamením. Je znamením zasvěcení pro výlučnou službu Bohu, znamením chudoby, která volá po Boží plnosti, znamením nového království, které přichází zvrátit zákony stvoření.

Mnišství v církvi zase svým způsobem ozřejmí toto trojí hledisko panenství nebo čistoty. Mnišský celibát je znamením zasvěcené disponovatelnosti, kontemplativní chudoby, a eschatologické novosti. (32)

…
Celý smysl Magnifikat je v této jediné myšlence: Bůh miluje chudé, Mesiáš-Král se chce narodit z nepatrné panny, Velebnost se projeví v ponížení.

…
Církev, jejímž je Panna obrazem, nemůže hlásat radostnou zvěst, jestliže současně neuskutečňuje Boží lásku obhajováním spravedlnosti pro chudé a hladové. Církev je služebnice Pána jako Maria, když je chudá jako ona, když nalézá svou radost mezi drobnými lidmi, když se snaží s nimi o jejich vysvobození. Neboť toto vyžaduje vůle Pána, jeho slib, jeho nový řád. Jako Maria, ani církev si nesmí libovat mezi pyšnými, mocnými a bohatými tohoto světa. Jako Maria, tak i církev miluje chudé a hladové a má radost, že Pán v svém milosrdenství rozptyluje pyšné, svrhuje mocné s trůnů a bohaté propouští s prázdnou. Protože potom zase tito pyšní, tito mocní, tito bohatí poznají chudobu, kterou navštíví jeho láska a jeho velebnost. Potom také oni poznají radost z chudoby, která může být povýšena, z hladu, který může být nasycen jediným Mocným, jediným Bohatým, Pánem slávy.
(Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991, s. 83)