Citáty z knihy: O výchově (kol. autorů)

O výchově dětí (kolektiv autorů)

Výchova začíná totiž v osobě vychovatele a v jeho zralosti. ...Jádrem výchovy je totiž sama existence a lidská a duchovní kvalita vychovatele, která působí a sebe sama vyzařuje dávno před tím, než je použito prvního pokusu o výchovnou metodu. Jsou lidé, kteří vychovávají i když mlčí, a naopak. (4)

Dítě je od početí celý člověk! (5)
Výchovou lze překonat i dědičné vlohy. (6)
Nebezpečí, že jsou děti vychovávány, aby obstály ve společnosti, aniž se hledí, jaká ta společnost je!! (7)

Nebezpečí povrchní náboženské výchovy. Neobstojí námitka, že málo je stále lepší než nic! (11) Taková výchova vychovává zatvrzelé odpadlíky nebo kruté inkvizitory. (12) Vede k "dvojkolejnosti", která jednak přináší Bohu oběti, ve kterých si on nelibuje, již od dob starozákonních, jednak je schopna platit císařům nejrůznějších odstínů i takové daně, které by neplatili ani pohané." (12)

Příčiny výchovných neúspěchů se nemají hledat v dítěti, ale v narušených vztazích mezi rodiči. (14)

Rodiče by měli být plni pokorného úžasu, že směli přisluhovat při stvoření nového člověka, jehož duše má větší cenu než celý svět. (17)

V době těhotenství spíše hudba, poezie... než úvahy o tom, co nakoupit! (18)
Omezit na minimum bezcílné lelkování. I hra musí mít cíl. Nedovolit bezcílné čmárání po papíru a lámání tužek! Brát hru dítěte vážně, pro ně je to zaměstnání a povolání. (29)

V rodině pracovní atmosféra, kde se všichni podílejí podle svých možností. (29)

Je dobré si uvědomit, a dětem vštěpovat, že odpouštění není slabost, ani úkol sebeobětování, ale že je to hrdinský čin, který osvobozuje k radosti. (33)

Z psychologie víme, že dítě do jednoho roku s neobyčejnou intenzitou a můžeme říci, přímo vdechuje životní atmosféru, která ho obklopuje. A nejcitlivější je při vnímání toho, zda je o ně zájem, jestli ho má někdo rád, zda se s ním někdo zabývá a jestli je vůbec pro lidi, mezi nimiž vyrůstá, někým chtěným a potřebným. A jestliže potřebným, k čemu? K tomu, aby sloužilo jako živá hračka, nebo přetahovací panák, nebo směšná loutka navlékaná do oblečků, nebo objekt, nad nímž spolu zápasí ti velcí a mocní? (22-23)

Dítě musí být vedeno, jinak bychom ani nemohli mluvit o výchově, pokud však není přesvědčeno, že se to děje k jeho dobru, v jeho zájmu a z jeho potřeby, hromadí se v něm nutně vzdor, pokrytectví a touha po pomstě. (3O)

Nedělá-li dítě náboženské úkony důstojně, je dobré mu je zakázat. Obvykle pak samo přijde a chce je vykonávat. (38)

I v době školy mají být rodiče centrem výchovy - i rozumové a mravní. Je třeba, aby dítě se všemi problémy přišlo za rodiči! Škola nemá monopol na výchovu a rodiče se nesmějí vzdát z pohodlnosti nebo bezmyšlenkovitosti! (43)

Škodlivost mateřské školy - stádovitost. To, co naučí školka, by měla zvládnout i rodina - i v oblasti znalostí. (45)

Nutná důvěra ve schopnosti dítěte a vědomí, že na ně rodiče spoléhají. (46)
Dítě přijme i mlčení, např. při procházce jen tiše pozorovat apod. Být prostě spolu. (47)

I u více dětí se občas věnovat každému zvlášť. (47-48)
Rozvíjet vnímavost pro tajemství. (48)
Rozmlouvat už předem o problémech, nečekat až na otázku. Vysvětlovat obyčejné věci života. Dát možnost experimentu.

Prestiž rodiny v tom, jak se vzájemně milují. (51)
Vybudovat spontánní touhu po věcech Božích. (56)
Učit klást otázky a orientovat se, kde lze nalézt odpověď. (59)
(O výchově dětí, Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, Praha 1993, (5-59)