Citáty z knihy: Ostatní děti smějí všechno (Irmgard Haasová)

Podle mé dosavadní zkušenosti výchova bez jakéhokoli vedení poskytuje dítěti pramalou oporu. Jestliže v minulých dobách při autoritativní výchově přísný zákaz mladého člověka příliš omezoval a brzdil v jeho osobním svobodném vývoji, dnešní naopak volná výchova utápí dítě v chaosu jeho nezralých citů. Dítě totiž musíme nejen chápat, jak tvrdí moderní výchova, ale také vést.

…
Proto platí: Děti nemohou být vychovávány podle našich vysněných přání. Jinak bychom přehlédli jejich jedinečnost. (29)
Právě tehdy, když naše děti selhávají, musíme my, rodiče a vychovatelé, věřit tomu dobrému, co v dítěti je. (31)

…
Dítě se musí naučit, že existuje obecně platný řád, který všechny lidi stejnou měrou zavazuje. (31)
Svou důvěru nejlépe věnujeme tehdy, když si nikdy nemyslíme, že jsme v právu jen proto, že jsme dospělí a že "víme všechno lépe". (32)
Každé dítě potřebuje uznání a chválu. ...Věta "Nech toho, udělám si to raději sám, jsi moc nešikovný!" působí na sebedůvěru dítěte jako jed a podporuje jenom lenost. (33-34)
Dítě se musí nejdříve povzbudit uznáním, aby bylo schopné snést kritiku. Zničující kritika při autoritativní výchově z člověka udělala "ničemu" a přispěla k jeho nejistotě. (35)

…
Proto jsou pro děti velice nutné také pohádky; musíme je ovšem předčítat a ne přehrávat neosobně na kazetách, protože k magnetofonu se dítě nemůže přitulit!

…
Jestliže se spravedlivý a dítětem podvědomě očekávaný výprask nekoná, cítí se dítě nejistě, a protože hledá oporu ve vlastním zmatku, nakonec i pociťuje, že není bráno vážně. /Ale i pocit, že přes špatné chování pro ně máme pochopení./

…
Rodiče se musí vyrovnat s tím, že k životu s dětmi patří nepořádek. (71)
Opakováním se úklid dítěti stává samozřejmostí. (71)

…
/Dítě v kostele:/ Dítě musí prožít - i když je to nudí -, že v tichu se odehrává něco tajemného. (7 4)

…
Dítě musí mít bezpečný pocit, že může udělat také něco špatně, aniž by hned lítaly hromy a blesky: např. když rozbije z nepozornosti vázu - překotí květináč při hře s míčem - rozbije sklo u dveří - rozbije talíř s polévkou - a když si někdy potají vezme z lednice kus koláče nebo trochu zmrzliny. Většinou děti vědí samy, že jejich chování nebylo správné a nemusejí být za to zvlášť hubovány. (74)
/Zvláště zakřiknutým a úzkostlivým dětem je třeba dodat odvahy, že smí občas udělat chybu, neboť i dospělí přece dělají občas chybu! (74-75)/
Často můžeme být bez přílišného hubování prostě smutní. (75)

…
Společné jídlo není vhodný čas k napomínání. Nejlepší čas je před spaním, ale dítě nesmí usínat s pocitem viny. Má následovat i vysvětlení a odpuštění, aby dítě usínalo s pocitem usmíření a vnitřního klidu. (78)

…
Mnoho rodičů si lásku svých dětí kupuje, protože je mnohem pohodlnější jim něco darovat, než se jimi zabývat. (88)

…
Je jistě těžké stanovit si hranice; má-li však člověk své děti rád, musí je naučit umět si odříkat, protože odříkání se v našem konzumním světě jen velmi těžko učí. (89)
Jestliže dětem nestanovíme včas přirozené hranice egoismu a bezcitnosti, stanou se z nich cizopasníci. (93)

…
Respektovat přání dětí při oblékání. Dětem to dodává sebejistotu. (97)

…
Děti musí zakusit, jak těsně jsou všichni v rodině odkázáni jeden na druhého. (102)
V rodině patříme k sobě, proto si pomáháme. (105)

…
Měli bychom raději stát v pozadí se zatajeným dechem a rozevřenou náručí, místo abychom dítě sundávali ze stolu nebo prolézačky. Babičky jsou díky ubývající životní síle často příliš úzkostlivé. Jejich úzkostlivost je pro malé dítě škodlivá, protože už od časného dětství mu naočkuje, že užívat života je nebezpečné. (107)
Zlomená paže nebo odřené koleno se hojí rychleji než zakřiknutá duše, jak víme z psychoterapeutické praxe. (108)

…
Dítě, které reaguje na prohru ve hře vztekem, bitím sourozence... potřebuje povzbudit sebedůvěru. Je třeba ho nechávat vyhrát. Rodič s ním má hrát sám, aby mohlo vyhrát. To není podvod na dítěti, ale podpora. Nenechat však podvádět! (135)

…
A pro vnitřní jistotu a sebehodnocení je vždy pozdější výstup než sestup.

(Irmgard Haasová: Ostatní děti smějí všechno, Praha, Portál 1991, s. 140)