Citáty z knihy: Potřebuji tvou lásku (Ross Campbell)

Narůstající počet rozvodů, ekonomické potíže, sestupný trend v úrovni vzdělání, ztráta víry v autoritu, to vše má za následek narušení citového zdraví jedinců. Když jsou rodiče tělesně, citově a duchovně vyčerpáni, je pro ně stále těžší vychovat vlastní dítě. Jsem přesvědčen, že v této nelehké době je dítě vystaveno největšímu náporu. Dítě je stavem naší společnosti ohroženo nejvíce a jeho největší potřebou je láska. (1O)
/Autor dále staví celou svou knihu na myšlence, že rodiče nevědí, jak dítěti projevit svou lásku:/
Většina rodičů svou upřímnou lásku dětem nevyjádří, a to proto, že nevědí jak. Důsledkem je, že mnoho dětí dnes necítí, že je rodiče opravdově a bezpodmínečně milují a přijímají. ...
Dokud rodiče nenavážou s dítětem láskyplný vztah, všechno ostatní (kázeň, kamarádské vztahy, školní prospěch) je postaveno na špatném základě, a proto výsledkem budou problémy. (16)

…
Lásku můžeme dítěti projevit čtyřmi způsoby: kontaktem očima, fyzickým kontaktem, soustředěnou pozorností a kázní. (34) ...
Kontakt očima je rozhodující nejen pro vytvoření dobré komunikace s dítětem, ale i pro naplnění jeho citových potřeb. ...Víme, že dítě je vnímavější, když se mu díváme přímo do očí. (36)
/Pozor na to, abychom se nedívali dítěti do očí jen v případech, kdy od něho něco chceme nebo jej káráme!! (36)/
Nezapomeňme, že kontakt očima je jedním z hlavních zdrojů citoví výživy dítěte. ...Vědomě odmítnout oční kontakt dítěti je obvykle bolestnější než tělesný trest. Dítě to může úplně zničit. Může to být v jeho životě jedna z událostí, na kterou nikdy nezapomene. (37)

…
Je-li vůbec něco, čeho se bát nemusíme, pak je to snaha dát dítěti co nejvíce lásky.

…
Téměř ve všech rodinách, kde jsou všichni členové spokojení, šťastní a upřímně vděční, mají rodiče podobný systém hodnot. Obvykle je jejich první priorita etické povahy - jedná se buď o silnou náboženskou víru nebo o morální kodex. Většinou to poznáme podle toho, že mají ve svých životech na prvním místě Boha. Milují ho a mají k němu vřelý vztah, který jim dává radost a podpírá je. Používají tohoto stabilizujícího vztahu k ovlivnění všech ostatních vztahů. Jejich druhou prioritou je partner, jak jsme o tom už dříve hovořili. Děti mají v tomto systému hodnot třetí místo. Z toho vidíte, že skutečné štěstí nalezneme v rodinné orientaci - nejdříve na duchovní, pak na lidskou rodinu. Bůh, partner a děti, to jsou základy. Ostatní priority jsou samozřejmě také důležité, ale tyto tři musí být na prvních třech místech.

…
Jedním z nejdůležitějších poznatků o výchově dítěte je skutečnost, že dítě potřebuje zakoušet všechny druhy lásky současně. Potřebuje současně kontakt očima, fyzický kontakt, soustředěnou pozornost a kázeň. Dítě musí cítit naši lásku i pevnost zároveň. Obojí se vzájemně nevylučuje. Pevnost nepopírá lásku. láska neubírá na pevnosti ani nepěstuje povolnost. Nedostatek v pevnosti nebo ve vymezení hranic pro chování dítěte je důsledkem povolnosti, rozhodně ne lásky nebo citu. (1O4)

…
5 případů, kdy je dítě nejochotnější přijmout projevy lásky:
1. Když se dítě setká s něčím humorným - je však třeba se "dostat dovnitř i ven", protože by se dítě mohlo v budoucnu bránit podobným praktikám - platí i pro další případy.
2. Když dítě udělá něco, na co je právem pyšné.
3. Když se dítě necítí fyzicky dobře - někdy však to může právě vzbudit odpor.
4. Při citovém zranění.
5. Při příjemných situacích, které zná - procházka, večer před spaním. (113-14)

…
Nezapomeňme, že u dítěte převažuje cit nad intelektem. Proto si dítě mnohem víc pamatuje city než skutečná fakta. Dítě se snáze rozpomene na své city v určité situaci než na detaily toho, oč se jednalo. ...V určitém smyslu je tedy mnohem důležitější, zda se dítě cítilo příjemně nebo nepříjemně, než detaily probírané látky.
Tím nemyslím, že učitel musí plnit přání dítěte, dopřát mu jen legraci a zábavu. Mám na mysli způsob, jakým s dítětem zachází- úctu, laskavost, zájem. Dát dítěti možnost, aby se cítilo samo se sebou spokojeno. Nekritizovat ho, nepokořovat ho ani ho jinak nesrážet. Samozřejmě, že je důležité, co se dítě učí. Pokud si ale z výuky odnáší pocit ponížení nebo nudy, snadno odmítne i tu nejlepší výuku, zvláště zahrnuje-li morálku a etiku. Taková výuka pěstuje v dítěti zaujatost proti náboženské výchově a dítě má pak sklon považovat lidi v církvi za pokrytce. Tento postoj se velmi obtížně napravuje a může v dítěti přetrvávat po celý život.

(Ross Campbell: Potřebuji tvou lásku, Návrat, Praha 1992, 119)