Citáty z knihy: Praxe duchovního vedení (Józef Augustyn)

/Nadpisy/
První etapa duchovního rozlišování - shromažďování informací (38)
Druhá etapa duchovního rozlišování - čas modlitby a reflexe (39)
Třetí etapa duchovního rozlišování - analýza vnitřních hnutí (41)

Modlitbu a reflexi by měla doprovázet analýza vnitřních procesů. Jde o analyzování prožitků, pocitů, tužeb, potřeb, obav. V analýze se tážeme, odkud se tyto pocity berou a kam nás vedou. Při našich rozhodnutích a volbách můžeme být vedeni duchovními tužbami: službou Bohu, péčí o lidi, vlastním posvěcováním; ale i strachem o sebe, nezdravými ambicemi nebo jinými výhradně lidskými potřebami a strachy. (41)

…
Otcové pouště dosvědčují, že za knězem jde člověk se svými hříchy, za duchovním vůdcem pak se svými pocity. Proč? Protože pocity jsou znameními, podle nichž můžeme rozeznávat ve svém životě Boží vůli. "Nejednou je třeba spousty času," zjišťuje P. André de Jaer SJ, "aby někdo uvěřil, že prostřednictvím našich emocí působí dobrý nebo zlý duch, Duch svatý nebo satan. Ve značně sekularizovaném prostředí jsou city přijímány jako projevy našeho psychického života nebo i vlivu prostředí. Jde tu o skutečně rafinovaně maskovanou nevěru v to, že se skrze pocity a naši psychiku zjevuje Bůh. Skutečný smysl rozlišování duchů pochopíme jedině tehdy, uvěříme-li a spolehneme-li se na to, že se v našich pocitech projevuje bud' Bůh nebo zlý duch.“ (64)

…
Příčinou vnitřní roztříštěnosti člověka (duchovní, psychické a dokonce v určitém smyslu i fyzické) je právě dlouhodobé podléhání silnému tlaku proti sobě bojujících sil. Duchovní život je ve své podstatě osvobozování se z této duality protichůdných tendencí ve prospěch jediné z nich: síly Ducha svatého v plnění Jeho vůle. (27-28)
(...)
Ř 8,5-7 - zde je důvod, proč člověk nemůže zůstat stranou toho, co se odehrává v jeho nitru. (28)
(...)
V člověku můžeme rozlišit určitou strukturu, kterou tvoří prakticky tři vrstvy: fyzická, psychická a duchovní. Tyto vrstvy se ovíjejí okolo duchovní osoby jako okolo svého středu. Díky duchovní osobě tvoří pak všechny tři vrstvy jednotu. Nižší vrstvy jsou podřízeny vyšším, všechno pak je podřízeno vedení duchovní osoby. (29)
(...)
Aby mohlo duchovní vedení skutečně přinášet ovoce a aby mohl člověk duchovně růst, je třeba podrobit všechny touhy člověka rozlišení a podrobovat je čím dál hlubšímu očišťování. (29)
(...)
Jedno z mnoha nebezpečí duchovního života se skrývá v tom, že člověk realizuje v podobě náboženského života potřeby své psychické úrovně a přitom si namlouvá, že vede duchovní život. Jednou z důležitých úloh duchovního vedení je tedy demaskování iluzí. (30)
(...)
Praxe ukazuje, že je v určitých případech přímo nutná spolupráce s terapeutem-laikem, uznávajícím duchovní rozměr člověka a schopným se na tento rozměr v průběhu terapie odvolat. (31)
(...)
Dokonce i lidem trpícím určitými psychickými a citovými potížemi může duchovní vůdce velice pomoci, zvláště tehdy, naváže-li dobrou spolupráci s terapeutem. (31)

…
Je důležité, aby pochopil, že jeho otevření se duchovnímu vůdci má daleko větší význam než pouhá odhodlanost a odvaha k upřímnosti před druhým člověkem. Otevřenost duchovnímu vůdci má symbolický charakter: je totiž znamením otevřenosti vůči druhým: Bohu i bližním.

(Józef Augustyn: Praxe duchovního vedení, Velehrad, Olomouc 1997, 75)