Citáty z knihy: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge (Bernardin Schellenberger)

"Sebeuskutečnění", pojato dostatečně správně a hluboce, je ve skutečnosti cenné dobro, k jehož dosažení bychom měli lidi povzbuzovat a podporovat: Je jím myšleno uskutečnění jejich nejlepšího, Bohem koncipovaného Já. (41)
Z řečeného vyplývá, že jednou z nejdůležitějších služeb, které bychom měli lidem poskytovat je pomoci jim najít jejich pravé Já, jejich povolání, jejich formát, který pro ně vymyslel Bůh. (43)

…
Úkol kněze spočívá dále ...v tom, aby slavil a zvěstoval milost a příchylnost /Zuneigung/ a přítomnost Boží v našem světě a tím vykoupení, které nám přinesl Ježíš Kristus; aby lidé pocítili: nejste zapomenuti, nejste sami, nejste bezcenní, jste milováni, jste doprovázeni, jste neseni. (44)
/Kněz má být Seel-Sorger, tedy pečovatel o duše: sdílet radosti a bolesti, navštěvovat osamělé, mít zájem o myšlení lidí, být prostě přítomen diskrétně a nevtíravě; ne jako budič špatného svědomí nebo hlasatel nedělní povinnosti a nutnosti přijímat svátosti, ale jako ten, kdo vede s lidmi rozhovor v postoji naslouchání, lásky a víry./ (45)

…
Domnívám se, že nezáleží především na tom, abychom o Bohu a víře mluvili, nýbrž na tom, abychom tuto skutečnost žili a beze slov dokazovali. ...
Místo mluvení o příchylnosti Boha k člověku se pokouším jim nechat pocítit tu příchylnost. To mi připadá v té míře lehké, v jaké je miluji.

…
Bohoslužba: učinit viditelným, co nás spojuje. (46)
/Pastorace nemá být trikem, jak lidi přivést do kostela, ale výsledkem má být společenství, důvěra, sdílená naděje a láska./ (47)
/Nutnost vytvářet přehledná společenství. Škoda, že byla z nedostatku kněží likvidována společenství ve vesnicích! Kde není takové společenství, ztrácí eucharistie svůj základ!/ (50-52)

…
Je hrozné, jestliže máme v hlavě stále jen své fixní ideje a ty chceme vnutit lidem, místo abychom nejdříve naslouchali, abychom poznali, co tito lidé skutečně potřebují. (77)

…
Nebezpečí v církvi: Modlitba jako druh povinnosti; svátosti jako úřednicky spravované zdroje milosti; hierarchie jako struktura moci a poslušnosti; biskupové jen jako ti, co předávají dogmata a mravní předpisy; kněží jako slavitelé mší, rozhřešovači od hříchů a organizátoři společenských podniků a komplikované církevní správy. Málo se učí křesťanskému umění života, duchovní moudrosti a hloubce, vůbec nemluvě o mystice. Je to, jako by se dále předávala uzavřená skříňka s poklady nebo jako když pošťák nezaujatě předává zásilky.

(Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 99)