Navigace: Tematické texty E Eschatologie, konec světa, věci posledníKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Co nás očekává? Je smrt koncem všeho? Také v těchto záhadách tušíme Boha, který je může řešit, a řeší je. Vždyť nikdo přece nemůže přijmout názor, že všechno je marné; že smrt a nenávist mají poslední slovo; že nemáme nic, več bychom mohli doufat; že všechny krásy našeho světa jsou pouze klamným přeludem.


A jak je to s peklem? Řekněme si zcela jasně, že peklo skutečně je. Peklo však není místo, které bychom mohli popsat, stejně jako nemůžeme popsat nebe. Peklo znamená odloučení od Boha, je to stav, který nastává v důsledku hříchu. Lze říci, že peklo začíná už hříchem samým, zde na zemi. Člověk však zjistí, kam ho přivedla jeho pýcha, teprve tehdy, setrvá-li ve hříchu, a tak i zemře. Při diskusi o vztahu hříchu a pekla si musíme uvědomit, že nemůžeme u žádného člověka posoudit, zda se skutečně úplně odvrátil od Boha - a tím méně můžeme zjistit, zda zůstal od něho odvrácen do posledního okamžiku. Proto nemůžeme o žádném člověku říci, že je v pekle. Ani se nemůžeme odvážit tvrdit, že v pekle jsou lidé, o kterých nám to naše cítění napovídá. Jako příklad můžeme uvést Jidáše, Hitlera či Stalina. Církev vždy učila, že peklo je, a1e nikdy netvrdila, že ten či onen člověk tímto způsobem trpí. Jeden současný teolog řekl: „Nikdo nepřijde do pekla, pokud sám nechce.“ Zní to překvapivě, ale je tomu naprosto tak.


Bůh nás přijímá takové, jací jsme, s našimi vinami a selháními. Proto se vposledku nemusíme hříchu bát. Musíme prostě jen zůstat s Bohem, který nás vždy znovu přijímá bez ohledu na všechno, co jsme kdy učinili špatného.

Tato základní pravda naší víry nám ještě jednou osvětluje otázku pekla: Co si má Bůh počít s člověkem, který je natolik pyšný, že si nechce dát odpustit své hříchy? Kdyby měl Bůh takového člověka přimět k pokání, musel by mu vzít svobodu. A to Bůh nechce. Toto Boží respektování svobody, kterou dal člověku s rizikem, že jí člověk zneužije, je důvodem pro existenci smutné možnosti, kterou nazýváme zatracení či peklo.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 86)


Čtení z dnešního dne: Středa 14. 1. 2026, Středa 1. týdne v mezidobí

1 Sam 3,1-10.19-20;

Komentář k 1 Sam 3,1-10.19-20: Citlivost a vnímavost k Hospodinovým slovům splývá často s hlasem blízkých. I mně někdy trvá, než rozliším, zda mě volá právě ON.

Zdroj: Nedělní liturgie

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2026) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum (*15. 1. 1914) Naděje, která obstojí i uprostřed temnoty

Etty Hillesum (*15. 1. 1914) Naděje, která obstojí i uprostřed temnoty
(13. 1. 2026) Etty Hillesum (1914–1943) byla mladá žena z Nizozemska, která studovala práva i psychologii a během druhé světové…

Filipov – poutní místo, kam se putuje v noci za tmy (13.1.)

Filipov – poutní místo, kam se putuje v noci za tmy (13.1.)
(11. 1. 2026) Na samém severu Čech, ve Šluknovském výběžku těsně na hranici s Německem, leží nenápadná osada Filipov, dnes…

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2026) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…

Přímluvy - Svátek Křtu Páně, cyklus A / 11. 1. 2026

(9. 1. 2026) Jan Křtitel svědčil o Kristu: „To je Syn Boží.“[1] S důvěrou svěřme Bohu starosti, které sužují nás i…

Svátek Křtu Páně

(7. 1. 2026) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Žehnání domů - i ve válečné zóně

(3. 1. 2026) Postřehy z mezní zkušenosti františkánského kněze z válečného Allepa v Sýrii před několika roky.