Navigace: Tematické texty E Eschatologie, konec světa, věci posledníKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Co nás očekává? Je smrt koncem všeho? Také v těchto záhadách tušíme Boha, který je může řešit, a řeší je. Vždyť nikdo přece nemůže přijmout názor, že všechno je marné; že smrt a nenávist mají poslední slovo; že nemáme nic, več bychom mohli doufat; že všechny krásy našeho světa jsou pouze klamným přeludem.


A jak je to s peklem? Řekněme si zcela jasně, že peklo skutečně je. Peklo však není místo, které bychom mohli popsat, stejně jako nemůžeme popsat nebe. Peklo znamená odloučení od Boha, je to stav, který nastává v důsledku hříchu. Lze říci, že peklo začíná už hříchem samým, zde na zemi. Člověk však zjistí, kam ho přivedla jeho pýcha, teprve tehdy, setrvá-li ve hříchu, a tak i zemře. Při diskusi o vztahu hříchu a pekla si musíme uvědomit, že nemůžeme u žádného člověka posoudit, zda se skutečně úplně odvrátil od Boha - a tím méně můžeme zjistit, zda zůstal od něho odvrácen do posledního okamžiku. Proto nemůžeme o žádném člověku říci, že je v pekle. Ani se nemůžeme odvážit tvrdit, že v pekle jsou lidé, o kterých nám to naše cítění napovídá. Jako příklad můžeme uvést Jidáše, Hitlera či Stalina. Církev vždy učila, že peklo je, a1e nikdy netvrdila, že ten či onen člověk tímto způsobem trpí. Jeden současný teolog řekl: „Nikdo nepřijde do pekla, pokud sám nechce.“ Zní to překvapivě, ale je tomu naprosto tak.


Bůh nás přijímá takové, jací jsme, s našimi vinami a selháními. Proto se vposledku nemusíme hříchu bát. Musíme prostě jen zůstat s Bohem, který nás vždy znovu přijímá bez ohledu na všechno, co jsme kdy učinili špatného.

Tato základní pravda naší víry nám ještě jednou osvětluje otázku pekla: Co si má Bůh počít s člověkem, který je natolik pyšný, že si nechce dát odpustit své hříchy? Kdyby měl Bůh takového člověka přimět k pokání, musel by mu vzít svobodu. A to Bůh nechce. Toto Boží respektování svobody, kterou dal člověku s rizikem, že jí člověk zneužije, je důvodem pro existenci smutné možnosti, kterou nazýváme zatracení či peklo.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 86)


Čtení z dnešního dne: Sobota 12. 7. 2025, Sobota 14. týdne v mezidobí

Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25);

Komentář k Gn 49,29-32; 50,15-26a: Bůh provází rod Jakubův i Josefův na cestě do zaslíbené země. Podobně i moji, naši rodinu vede do svého království. Soudržnost rodin a vědomí přítomnosti Boha může zachránit i naši Evropu, která pluje dějinami.

Zdroj: Nedělní liturgie

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2025) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2025) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Průvodce synodalitou - Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím

Průvodce synodalitou - Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím
(3. 7. 2025) Nová česká kniha o synodalitě: praktický průvodce pro dnešní církev,

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."