Citáty z knihy: Zvolil som si Boha (Jean Marie Lustiger)

Postojem věřícího člověka je uznat v Ukřižovaném toho, v kterém je jakoby představeno odmítnutí každého člověka otevřít se Bohu, ale též toho, který nás od toho osvobozuje. Jinak řečeno: Ten, kdo by si říkal: já jsem nevinný na této smrti, to „druzí“ ho usmrtili, nemůže věřit v Krista. Ba je to dokonce důkazem, že v něho nevěří. Neboť věřit v Krista znamená mít „srdce zkroušené“. Je to obraz z padesátého žalmu a z Jeremiáše, že srdce zatvrzelé se stává srdcem zkoušeným velikostí lásky Boha, který chce odpustit, že srdce z kamene se stává srdcem z masa. (...) Každý křesťan se přiznává, že nese odpovědnost za Kristovu smrt. Když to tak nevidí, není křesťanem. Říci: „To ne já, to ten druhý“ znamená postavit se mimo křesťanství. Proto antisemitizmus ve svém pseudoteologickém podání „židé ho usmrtili a ne my“ je rouhání. Popírá univerzalitu vykoupení. V tváři Ukřižovaného nevidí Syna Izraelova nespravedlivě pronásledovaného, nevidí moc Boží, která odhaluje hřích všech, aby se nade všemi smilovala.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 169-70)

…
To nebyla válka „jako jiné“ války. Měl jsem pocit, že jsme byli ponořeni do jakési pekelné propasti, do obludné nespravedlnosti. Neboť v této válce šlo hlavně o ideologické vítězství nebo ideologickou prohru. Ve středu této ideologie bylo pronásledování národa, národa židovského, protože je národem mesiánským. Pochopil jsem to už jako chlapec, když jsem byl v Německu. Cíle nacizmu byli víc než prométeovské, byly satanské. Jeho základním nepřítelem bylo křesťanství. Nemohl na ně útočit čelně, neboť církev představovala moc, kterou nacisti byli nuceni šetřit, ale židé padli přímo pod karabáč pronásledování. Tato válka rozpoutala nepodlejší vášně a nejpodlejší hanebnost. Ale vzbuzovala též skutky hrdinství a šlechetnosti u obyčejných lidí, na které se dnes už zapomnělo. Tento převratný konflikt nacházel svůj smysl jen v tajemství zápasu který v sobě obsahuje vykoupení. To už nebyla válka v první řadě mezi národy. (96)

…
Neboť křesťan je více křesťanem, když uzná, co je slib a dar, který byl dán Izraeli, a myslím, že žid by byl více sebou samým, kdyby uznal Dar, který byl dán všem národům. (364)

…
Člověk je náboženská bytost, náboženství ho staví do vztahu k tomu, co ho přesahuje. Uznat to znamená respektovat transcendentnost lidské osoby. Tento princip zabraňuje státu nebo národu nebo kmenu nebo rase nebo straně postavit se na místo absolutna a touto náhradou odcizit člověka. Toto právo náboženského povědomí se může definovat pozitivně, jak to dělá církev, když prohlašuje morální povinnost právně respektovat náboženskou svobodu, nebo se může definovat i negativně připomenutím, že na tomto světě nic není Bohem a není možno vázat člověka, aby se klaněl komukoli nebo čemukoli, neboť by šlo o hroznou tyranii.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 235)