Civilizace solidarity (Cyril Martínek)

Kam by mělo směřovat světové hospodářství podle sociálního učení církve? Víme ovšem, že neposkytuje technické řešení mezinárodních hospodářských problémů. Avšak jeho myšlenky jsou obsaženy v celé řadě norem a směrnic, které se snaží o spojení svobody mezinárodního obchodu se sociální spravedlností světového hospodářského systému.

O možnosti civilizace solidarity se vyslovuje Manfred Spieker takto: "Sociální učení církve je založeno na evangelijní humanizaci sociálních vztahů na všech úrovních - v řízení a podnikání, v hospodářském uspořádání i ve vládě, v mezinárodní politice a ve světovém hospodářství. Zkoumá možnosti sociálního a hospodářského uspořádání, které respektuje lidskou důstojnost a očekává od těch, kteří pracují v jeho duchu, nejen poučenost ve mře, svědomitost a zanícenost, ale také kompetentnost na jejich poli působnosti. Jeho cílem je připravit cestu civilizaci solidarity" (14).

Má-li se ze vzájemné závislosti vyvinout civilizace solidarity, pak i rozvojové země k ní musí svým dílem přispět. V SUC se stále zdůrazňuje, že "hlavní práci" na svém hospodářském a sociálním rozvoji "by měly vykonat" (15) rozvojové země samotné, že ony "jsou budovateli svého vlastního pokroku", a proto také za něj samy "na prvním místě nesou odpovědnost" (16).

Musí rozvinout podnikatelského ducha, jednat s vlastní odpovědností a "nečekat všechno od zemí ekonomicky lépe zajištěných" (17). I ve vztahu rozvojových zemí k zemím průmyslovým platí princip subsidiarity (18). Rozvojové země si musí uvědomit, že nejdůležitější je chopit se vlastní iniciativy a začít usilovně pracovat. Modelem by se pro ně mohlo stát "sociální tržní hospodářství", které spojuje svobodu soutěže se sociálním smírem. Mnozí zastánci křesťanské sociální etiky tvrdí, že tento model je vhodný i pro světové hospodářství (19), protože na mezinárodní úrovni spojuje svobodu světového obchodu a globalizaci hospodářství s ochranou slabých a se spravedlností v rozdělování statků. Odpovídá hospodářskému řádu, který Jan Pavel II. doporučuje v CA zemím třetího světa: "Alternativou by mohlo být společenské zřízení svobodné práce, podnikání a účasti, které se naprosto nestaví proti trhu, nýbrž požaduje, aby byl přiměřeně státem usměrňován tak, aby bylo zaručeno uspokojování základních potřeb celé společnosti" (20).


***


Se svolením převzato z knihy: Cesta k solidaritě, Cyril Martínek, Trinitas, 1998.

Více ukázek z této knihy naleznete zde


Další texty k tématu naleznete zde - v hesle:
- Bohatství (mamon)