Co znamená být milosrdní?

Páté Ježíšovo blahoslavenství "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" bychom dnes mohli opsat následovně: "Blahoslavení ti, kteří mají soucit s druhými: Bůh bude mít soucit s nimi", nebo "blahoslavení ti, jejichž pohnutkou je soucit, a nikoliv touha ovládat – i od Boha se jim dostane soucitu".

Učiníme-li z milosrdenství pravidlo svého chování,
budeme se tak podobat Otci, jenž je milosrdný

Být blahoslavení znamená „být šťastní, neboť se líbíme Bohu“. Blahoslavenství nám slibuje Boží „blahovůli“, čímž nás připodobňuje Ježíši, milovanému Synu – on je tím skutečně Blahoslaveným. Učiníme-li z milosrdenství pravidlo svého chování, budeme se tak podobat Otci, jenž je milosrdný. Jsme-li milosrdní, máme jistotu, že se líbíme Bohu a že jsme na správné straně – Bůh je s námi spokojen, neboť se podobáme jeho Synu. Toto blahoslavenství je blahoslavenstvím srdce, blahoslavenstvím člověka, jenž vědomě žije v souladu se svým Stvořitelem.

Co znamená být milosrdní?

V Bibli je „milosrdná láska“ líčena jako typicky mateřský cit: znamená to být neustále připraven chápat, odpouštět, stále znovu důvěřovat. Biblické milosrdenství v sobě skrývá dva city: věrnost a soucit.

Toto blahoslavenství je základem veškeré činné spirituality: žádá od nás, abychom skutečně pomáhali těm, kdo pomoc potřebují. Skrývá pravý význam slova „sou-cítění“, tedy sdílení utrpení druhých a ochotu vzít je na sebe. Je to naléhavé poselství pro naši dobu, kdy občas máme pocit, že nám nezbývá nic jiného, než se sklonit nad troskami hroutícího se světa.

V čem spočívá Otcova dokonalost, jeho milosrdenství? 

Podle Ježíše spočívá dokonalost učedníka právě v milosrdenství. Pasáž z Matoušova evangelia „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48) vyjadřuje Lukáš takto: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“ (Lk 6,36). A v čem spočívá tato Otcova dokonalost, jeho milosrdenství? Matoušovo evangelium ji vyobrazuje slovy: „On dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré, a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým“ (Mt 5,45). Takovéto chování představuje jakoby kontrast k současným mezilidským vztahům, které dobře vystihuje rčení „člověk člověku vlkem“. Biblické poselství zde jasně naznačuje: my lidé netíhneme od přírody k altruistické lásce, ale především k sebezáchově. Přesto je možné stát se milosrdnými, pokud si za vzor zvolíme Pána Ježíše, jenž je zosobněním Božího milosrdenství.

Bible nám výslovně předkládá konkrétní formy milosrdenství.

Například hned Gn 8,21. Po povodni uzavřel Bůh s člověkem smlouvu milosti, v níž od svého lidského partnera nic nežádá, neboť ví, že „smýšlení lidského srdce je od mládí zlé“. Především se pak pokyny k milosrdnému chování nacházejí v evangeliu: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Mt 7,1). „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,36). Svatý Pavel to shrnuje takto: „Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem“ (Řím 12,21). Milosrdenství je tedy měřítkem spravedlivého jednání podle Boží vůle a kritériem posledního Božího soudu. Bible nám rovněž odhaluje, z čeho pramení milosrdné jednání: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás“ (1 Jan 4,19).

I sám člověk je však schopen svými úvahami vystihnout skutečný význam milosrdenství. Milosrdenství se projevuje jako ochota přispěchat na pomoc potřebným, i za cenu velkých obětí. Je to znamení odlišující svět lidí od světa zvířat, v němž neexistuje soucit. Jisté je, že velmi často byl tento cit špatně chápán a potírán jako projev slabosti – stoici jej nazývali duševním nepokojem. Ve skutečnosti jde o altruistický cit, na němž se zakládá etika. Srdce milosrdného člověka má pochopení pro lidskou bídu, slabost a křehkost. Uvědomuje si, co je všem lidem společné, totiž fyzické i morální hranice pozemského života a jeho smrtelnost. 

Čtyři prvky milosrdenství

Některé současné studie se zabývaly soucítěním z více hledisek a analyzovaly čtyři jeho prvky: ztotožnění se s trpícím, péče o dobro druhých, sdílení lidskosti čili společný boj proti stejnému zlu, trvání a intenzita takových citů. (Tyto úvahy se objevují především ve stati J. B. Metze Proposta di programma universale del cristianesimo nell’età della globalizzazione  - Návrh univerzálního programu křesťanství ve věku globalizace, jejímž klíčovým termínem je právě soucítění). 

Bůh je otcem i matkou

Je však nutné připomenout, jaký obraz Boha nám předkládá Bible a její spásné poselství: Bůh je jednak nekonečným milosrdenstvím, jednak ale i tím, kdo vytyčuje lidstvu veliké zákony života, které my lidé nemůžeme překročit, aniž bychom se cítili hluboce rozrušení a nešťastní. Boží láska je něžná a milosrdná, ale zároveň osvětlující a vitální. Vede nás, abychom přijali pravdu o sobě samých. Bůh je tak otcem i matkou, vlídným přijetím i vedením, láskou i pravdou – zatímco jeho mateřská stránka nás přijímá a chápe, otcovská nás formuje a uspořádává, směruje a vede. Jeho mateřství a otcovství nejsou navzájem protichůdné, ani to nejsou dvě alternativy – naopak vzájemně se doplňují.

Se svolením zpracováno podle knihy:
 Blahoslavení, kdo vychovávají, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno