Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Navigace: Tematické texty O OdpuštěníDelší texty Duch, první dar Zmrtvýchvstalého, je na odpuštění hříchů

Duch, první dar Zmrtvýchvstalého, je na odpuštění hříchů

Duch, první dar Zmrtvýchvstalého, je na odpuštění hříchů

Homilie papeže Františka z liturgie Seslání Ducha svatého, nám. sv. Petra 4.6.2017

Končí velikonoční doba, padesát dní, které bylo od Ježíšova zmrtvýchvstání do Letnic, zvláštním způsobem poznamenáno přítomností Ducha svatého. On je totiž velikonočním Darem par excellence. Je to Duch Stvořitel, který stále činí nové věci. Dvě novinky nám podávají dnešní liturgická čtení. V prvním Duch vytváří z učedníků nový lid, v evangeliu tvoří v učednících nové srdce.

Nový lid. V den letnic sestoupil shůry Duch v podobě „jazyků, které byly jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky“ (Sk 2,3-4). Takto Boží Slovo líčí působení Ducha, který se nejprve nad každým usazuje a potom všechny přiměje mluvit. Každému dává nějaký dar a všechny shromažďuje v jednotě. Jinými slovy, tentýž Duch tvoří různost i jednotu a utváří tímto způsobem rozmanitý a jednotný, nový lid: všeobecnou církev. Nejprve s představivostí a nevyzpytatelností tvoří různost; v každé době totiž dává rozkvět novým a různým charismatům. Potom tentýž Duch uskutečňuje jednotu: spojuje, shromažďuje a skládá harmonii: „Svojí přítomností a svým působením činí z odlišných a oddělených duchů jednotu“ (Cyril Alexandrijský, Komentář k Janovu evangeliu, XI, 11). Takto je jednota opravdová, tedy podle Boha, který není uniformitou, nýbrž jednotou v různosti.

Při tom je dobré vzájemnou pomocí čelit dvěma opakujícím se pokušením. Prvním je hledání různosti bez jednoty. Děje se tak rozlišováním, utvářením uskupení a stran, zatvrzováním se ve výlučných pozicích, uzavíráním se do vlastních partikularismů, ba považováním se za lepší nebo za takové, kteří mají vždycky pravdu, to jsou takvaní strážci pravdy. Takto se volí část, nikoli celek, přísluší se k tomu či onomu namísto k církvi, rodí se straničtí „přívrženci“ a nikoli bratři a sestry v témže Duchu; křesťané, kteří jsou „pravicoví či levicoví“ a nikoli Ježíšovi; neohební strážci minulosti či avangardisté budoucnosti namísto pokorných a vděčných dětí církve. Toto je různost bez jednoty. Opačným pokušením je hledání jednoty bez různosti. Tak se jednota stává uniformitou, povinností, aby se všechno dělalo společně a stejně a všichni stejným způsobem přemýšleli. Tak se jednota stává homologací a neexistuje už svoboda. Svatý Pavel však říká, „kde je duch Páně, tam je svoboda“ (2 Kor 3,17).

Naše modlitba k Duchu svatému je proto prosbou o milost obdržet Jeho jednotu, pohled, který objímá a miluje, přesahuje osobní preference, mou církev, naši církev; milost brát na sebe jednotu mezi všemi, anulovat klevety, které rozsévají jed koukolu a závisti, protože být muži a ženami církve znamená být muži a ženami společenství; a prosit také o srdce, které vnímá církev jako svoji matku a svůj domov: přívětivý a otevřený domov, kde se sdílí mnohotvárná radost Ducha svatého.

A přicházíme ke druhé novince, kterou je nové srdce. Vzkříšený Ježíš, který se poprvé ukázal svým učedníkům, říká: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny“ (Jan 20,21-23). Ježíš neodsuzuje ty svoje, kteří ho opustili a zřekli se Jej během Umučení, nýbrž dává jim Ducha odpuštění. Duch je první dar Zmrtvýchvstalého a je dáván především na odpuštění hříchů. Toto je počátek církve, toto je pojivo, které nás drží pospolu, malta, která drží cihly domu pohromadě: odpuštění. Odpuštění je totiž darem té nejzazší moci, je tou největší láskou, která nás sjednocuje navzdory všemu, brání zhroucení, posiluje a upevňuje. Odpuštění osvobozuje srdce a umožňuje začínat znovu: odpuštění dává naději, bez odpuštění se nebuduje církev.

Duch odpuštění všechno řeší svorností a nutí nás odmítat jiné cesty. Cesty těch, kteří ukvapeně odsuzují, slepé cesty těch, kdo zavírají každé dveře, jednosměrné cesty těch, kdo druhé kritizují. Duch nás naopak vybízí, abychom se ubírali obousměrnými cestami obdrženého a darovaného odpuštění, božského milosrdenství, které miluje bližního, a lásky, „kvůli níž se všechno má nebo nemá stát, má nebo nemá změnit“ (Izák z Hvězdy, Kázání 31). Prosme o milost neustále zkrášlovat tvář naší Matky církve, obnovovat se odpuštěním a napravovat sebe sama. Jedině tak budeme moci v lásce napravovat druhé.

Prosme Ducha svatého, oheň lásky, který plane v církvi i v nás, třebaže Jej často zakrýváme popelem svých vin: „Duchu Boží, Pane, který jsi v mém srdci a v srdci církve, ty, který neseš církev vpřed, utváříš ji v různosti: přijď. K životu Tě potřebujeme jako vodu: sestup znovu na nás a uč nás jednotě, obnov naše srdce, nauč nás milovat, jako Ty miluješ nás, a odpouštět, jako odpouštíš Ty.
Amen.


Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…