Duch svatý, Letnice - myšlenky R. Cantalamessy

- Lék přináší úlevu jen tomu, kdo jej užívá, nikoli těm, kdo s ním zacházejí nebo jej zkoumají.
- Mezi člověkem a Bohem stály v minulosti dvě zdi, které bránily našemu plnému společenství s Bohem: zeď přirozenosti (Bůh je "duch" a my jsme "tělo") a zeď hříchu. Ježíš odstranil překážku přirozenosti svým vtělením a překážku hříchu svou smrtí na kříži, a proto už nic nebránilo vylití jeho Ducha a lásky. (str.23)
- Ještě před letnicemi tu byly...letnice. Svátek letnic se slavil už v židovství, a právě během něj sestoupil Duch svatý. Nemůžeme (zcela) porozumět křesťanským letnicím, pokud neznáme význam letnic židovských. (str.151)
- Duch svatý sestoupil na církev právě v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin k tomu říká: "V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý."
- Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly zrovna o letnicích: aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že pečetí novou a věčnou smlouvu a posvěcuje ...církev.
"Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce." (Jer 31,33)
"A dám vám nové srdce a nitra vám vložím nového ducha."
(Ez 36, 26) (str.152-153)
- Starý zákon /bible ve SZ/ mluví o Duchu svatém jako o Božím dechu, který tvoří a dává život, sestupuje na (některé) lidi a obdařuje je (mimořádnými) schopnostmi. /uschopňuje/
-Duch svatý působí v srdci (každého) člověka jako princip vnitřní obnovy...
- Bůh vepsal Duchem svatým zákon do našich srdcí; tento nový zákon je láska, kterou vylil do našich srdcí ve křtu, prostřednictvím Ducha svatého (srv. Řím 5,5). A tento zákon nás uschopňuje i k dodržování ostatních zákonů, umožňuje nám (zkrátka) chodit podle Ducha a žít podle evangelia. / str.154-155/
- Duch svatý, vylitý o letnicích na církev, vychází z Kristových velikonoc, je to Duch velikonoční. Je dechem Zmrtvýchvstalého. Kristus ve večeřadle dýchne na apoštoly a řekne: Přijměte Ducha svatého (Jan 20,22)
/Říká: Pokoj vám, str.141/ / str.155-156/
- Duch svatý (nám) udržuje Krista v živé paměti.
- Duch svatý nedělá nové věci, ale dělá věci novými!
/nadělá nového člověka, ale dělá člověka novým/
- Kristův Duch přichází k věřícímu prostřednictvím Božího slova, svátostí a všech dalších prostředků, které má k dispozici. V míře, ve které je přijímán a podporován může (konečně) /definitivně/ změnit ...vnitřní stav /člověka/. / str.156/
- Duch vnáší do srdce člověka Boží lásku. (Srv. Řím 5,5) Tím v něm probouzí jakoby jiného člověka, který miluje Boha a s radostí plní to, co mu Bůh přikazuje... Nový zákon, kterým je Duch, je mnohem víc než pouhé "oznámení" vůle; on je "působení", živý a aktivní princip.
- Nový zákon, nebo zákon Ducha, není proto v úzkém slova smyslu ten, který Ježíš vyhlásil na hoře blahoslavenství, ale ten, který o letnicích vryl do srdcí učedníků. Evangelijní přikázání jsou samozřejmě vznešenější a dokonalejší než starozákonní; přesto by sama o sobě zůstala neúčinná. Kdyby stačilo vyhlásit novou Boží vůli evangeliem, proč by pak Ježíš musel umřít a proč by musel přijít Duch svatý? Že to nestačilo, dokazují sami apoštolové, kteří vyslechli celé evangelium ...a přesto pak nenacházejí sílu ke splnění žádného z Ježíšových přikázání. Kdyby Ježíš zůstal jen u vyhlášení nového přikázání: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali (Jan 13,34), pak by z něj byla jen "litera", jako předtím ze Starého zákona. Novým zákonem, zákonem Ducha, který vede k životu, se plně stává o letnicích, když Ježíš vylije skrze Ducha lásku do srdcí učedníků. Toto přikázání je "nové" Duchem, nikoli literou; litero je "staré"...
- Bez vnitřní milosti Ducha by jak evangelium, tak nové přikázání zůstalo starým zákonem, literou. Svatý Tomáš Aquinský rozvíjí odvážnou myšlenku svatého Augustina: "Literou je míněn každý psaný zákon, který zůstává mimo člověka, i morální přikázání evangelia, a proto by i evangelijní litera zabíjela, kdyby v sobě neobsahovala léčivou milost víry. / str.157-158/
- Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5,5) Touto láskou nás miluje Bůh a současně způsobuje, že my jí milujeme jeho a bližního. Je to nová schopnost milovat...
- Tomu, kdo k evangeliu přistupuje s lidským smýšlením, připadá absurdní, že se z lásky dělá "přikázání" a namítá: co to je za lásku, když není svobodná, ale nařízená? Odpověď zní: jsou dva způsoby, jak přimět člověka, aby určitou věc (něco) udělal, nebo neudělal: buď ho k ní přinutit, anebo ho přivábit; zákon vede člověka prvním způsobem, přinucením, pod hrozbou trestu; láska ho vede druhým způsobem, přivábí ho. Všichni jsou totiž přitahováni tím, co milují, aniž by k tomu museli být nuceni zvenčí.
/ str.159/
- Ukažte Dobro duši žíznící po pravdě, a ona se po něm vrhne. Láska je jako "závaží" na duši, které ji táhne k předmětu vlastní touhy, o němž ví, že v něm najde pokoj. (Podle sv. Augustina)
/ str.160/
- Jeden Ruský světec, Serafin ze Sarova, šel k jádru věci, když řekl: "Cílem křesťanského života je získat Ducha svatého."
/ str.195-196/
- Mezi plody Ducha, neboli křesťanskými ctnostmi, vyjmenovanými apoštolem v Gal 5,22, najdeme na prvním místě lásku. / str.196/
- Nyní Duch opět sestupuje na nás a ze "suchých kostí" nás proměňuje v živé Kristovy údy, ze starých lidí činí lidi nové.
/ str.286/
DUCH SVATÝ NÁS UČÍ se MODLIT - (str.169)

/Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, strany uvedeny v textu, Karmelitánské nakladatelství/