Duch svatý (Tertio millennio adveniente)

44.
Rok 1998, druhý rok přípravné fáze, bude zvláštním způsobem věnován Duchu svatému a jeho posvěcující přítomnosti uprostřed společenství Kristových učedníků. "Velké jubileum, které uzavře druhé tisíciletí, má" - jak jsem napsal v encyklice Dominum et vivificantem - "... pneumatologický charakter, protože tajemství vtělení se stalo skutečností "z působení Ducha svatého". "Uskutečnil" je Duch, který - jedné podstaty s Otcem a Synem - je v absolutním tajemství trojjediného Boha osobou - láskou, nestvořeným darem, jenž je věčným zdrojem všech darů od Boha v řádu stvoření, přímým podnětem a v jistém smyslu i předmětem Božího sebesdělování v řádu milosti. Tajemství vtělení je vrcholem tohoto darování, tohoto vzájemného vztahu, jímž Bůh sděluje sám sebe."30
Církev se nemůže připravit na závěr druhého tisíciletí "žádným jiným způsobem, než v Duchu svatém. Co se stalo "v plnosti času" skrze Ducha svatého, může vytanout z paměti církve jedině skrze něho".31
Duch totiž zpřítomňuje v církvi všech dob i zemí jediné zjevení, které lidem přinesl Kristus, aby bylo živé a účinné v mysli každého jednotlivce: "Ale Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já" (Jan 14, 26).
45.
Proto náleží k hlavním povinnostem příprav jubilea znovu prozkoumat přítomnost Ducha, který působí v církvi jednak svátostně, zvláště skrze SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ, a jednak v různých charizmatech, úřadech a službách, které on sám zavedl pro její dobro: "Jeden a týž Duch rozděluje k užitku církve své různé dary podle svého bohatství a podle potřeby služeb v církvi (srov. 1 Kor 12, 1-11). Mezi těmito dary vyniká milost udělená apoštolům, jejichž pravomoci podřizuje sám Duch i charizmatiky (srov. 1 Kor 14). Tentýž Duch sjednocuje tělo sám sebou, svou silou i vnitřním spojením údů, a tím vzbuzuje a rozněcuje mezi věřícími lásku".32
Duch je i v naší době hlavním činitelem nové evangelizace. Bude tedy velmi záležet na tom, abychom se vrátili k Duchu jako k tomu, kdo v průběhu dějin buduje Boží království a připravuje jeho plné zjevení v Kristu Ježíši tím, že působí v lidském nitru a dává vyklíčit i v každodennosti lidského života semenům definitivní spásy, která se uskuteční na konci věků.
46.
V této eschatologické perspektivě budou věřící vyzváni k tomu, aby znovu objevili teologální ctnost naděje, o níž vědí, protože i k nim přišlo "slovo pravdy, radostná zvěst" (Kol 1, 5). Základní postoj naděje zároveň nutí křesťana, aby neztrácel ze zřetele poslední cíl, který dává smysl a hodnotu celému jeho životu a zároveň mu nabízí solidní a hluboké důvody ke každodennímu úsilí o proměnu skutečnosti k obrazu Božího záměru.
Jak připomíná apoštol Pavel: "Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je zatím pouze předmětem naděje" (Řím 8, 22-24). Křesťané jsou zváni, aby se osvobodili pro zahájení velkého jubilea počátku třetího tisíciletí tím, že obnoví svou naději v konečný příchod království Božího, když jej budou připravovat den za dnem ve svém nitru, v křesťanském společenství, k němuž náleží, v prostředí, v němž žijí, a konečně pak v dějinách světa.
Je třeba správně zhodnotit a dále prohloubit znamení naděje, přítomná v tomto posledním úseku století, navzdory stínům, které je často zastírají našim očím: v občanské oblasti je to pokrok, kterého dosáhla věda a technika a zvláště lékařství ve službě lidskému životu, živější smysl pro zodpovědnost za životní prostředí, snaha nastolit mír a spravedlnost všude tam, kde jsou porušovány, úsilí o smíření a solidaritu mezi národy, hlavně v komplexních vztazích mezi severem a jihem světa ...; na církevním poli je to pozornější naslouchání hlasu Ducha, když jsou přijímána charizmata a dáván prostor laikům, horlivé nasazení pro věc jednoty křesťanů, prostor daný dialogu s ostatními náboženstvími a se současnou kulturou ...
47.
V druhém roce přípravy bude třeba vést velmi cílevědomě věřící k tomu, aby si uvědomovali hodnotu jednoty uvnitř církve, k níž míří různé dary a charizmata, jež v církvi probudil Duch. V této věci bude možno vhodně prohloubit poznání ekleziologické nauky 2. vatikánského koncilu, obsažené zvláště ve věroučné konstituci Lumen gentium. Tento závažný dokument výslovně zdůraznil, že jednota Kristova Těla je založena v působení Ducha, zaručena apoštolskou službou a opírá se o vzájemnou lásku (srov. 1 Kor 13, 1-8). Takovéto katechetické prohloubení víry nutně přivede členy Božího lidu ke zralejšímu poznání vlastní zodpovědnosti, stejně jako k živějšímu smyslu pro hodnotu církevní poslušnosti.33
48.
Maria, která počala vtělené Slovo skrze Ducha svatého a dala se po celý život vést jeho vnitřním působením, bude v tomto roce přitahovat náš pohled a bude nám příkladem ženy, která uposlechla volání Ducha, ženy mlčení a naslouchání, ženy naděje, která jako Abrahám dokázala přijmout Boží vůli, neboť "ačkoli už nebylo naděje, ona přece doufala" (Řím 4,18). Znamenitě vyjádřila v plnosti touhu Jahvových chudých a zazářila jako příklad těm, kteří se celým srdcem svěřují Božím příslibům.

/Tertio millennio adveniente/