Gobelín - jak Bůh vidí můj život

Jeden mladý mnich byl na několik měsíců pozván do jiného kláštera. Měl tkát spolu s dalšími mnichy gobelín, na kterém velmi záleželo. Po nějakém čase se uprostřed práce zvedl a dal nahlas průchod svým rozhořčeným myšlenkám a stěžoval si na svůj osud:
„A dost! Už nemohu dál! Příkazy, které mi dali, jsou nesmyslné!“
„Pracuji se zlatou nití a celou ji mám rozstříhat a vplést do nesmyslných uzlíčků. Takové plýtvání!“

Uslyšel ho starý mnich a řekl mu: „Synku, ty jsi neviděl celé dílo. Pracuješ na jedné částečce výšivky a neznáš celek.“
A ukázal mu celý koberec.
Mladý mnich zůstal překvapeně stát.

Pracoval na výšivce překrásného obrazu „Klanění králů“ a jeho zlatá nit tvořila část oslňující svatozáře kolem hlavy Jezulátka. To, co se předtím mladíkovi zdálo mrháním, bylo nádherné.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno