Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O dobru a zlu Hudba pro pláč

Hudba pro pláč

K jedné ženě doléhaly každý večer od sousedů přes tenké stěny bytu pláč maličké holčičky. Rodiče vždycky zhasli světlo a nechávali dítě usínat v pokoji samotné. V jiné místnosti se přitom dívali na televizi. Mysleli si, že to holčičce prospěje, povede to k posílení její povahy a že ji to už odmala podpoří v samostatnosti.

Holčička zoufale plakala a její pláč ženu přesvědčoval, že se to malé stvoření cítí samo a má strach.
Co dělat?

Ta paní si nebyla jista, zda by o tom měla promluvit s rodiči holčičky. Třeba by situaci ještě zhoršila. Napadlo ji, že tak jako ona slyší holčičku, holčička by mohla slyšet ji.

Rozhodla se tedy zpívat.
Každý večer, když rodiče nechali holčičku samotnou, zpívala jí něžné ukolébavky, mluvila na ni, utišovala ji a uklidňovala.

Hlas, který přicházel skrz stěnu, holčičku ukolébával, dítě přestávalo plakat a klidně usínalo. Teplo neznámého hlasu ji ochraňovalo před chladem samoty.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Hvězdy pro duši, Bruno Ferrero,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Čtení z dnešního dne: Pondělí 21.10.

Řím 4,20-25 ; Lk 12,13-21

Komentář k Lk 12,13-21: Spotřební společnost ve své chamtivosti je v protikladu k péči o duši. Kéž se my, křesťané, dokážeme právě v tomto většinové společnosti postavit a svou skromností být světu znamením.