Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O smrti Hudba v ráji podle Bacha

Hudba v ráji podle Bacha

Roku 1750 přišel Johann Sebastian Bach málem o zrak.

Známý anglický lékař John Taylor mu poradil, aby se podrobil operaci, která se ovšem nepovedla a po níž Bach skoro neviděl.
Rozhodl se, že se pustí do svého posledního velkého díla, fugy na rozloučenou.

Jeho žena Anna Magdaléna ho zahrnula veškerou péčí a k ruce mu také byl Christoph Altnikol, jeho švagr a pomocník.
Bach se v jisté chvíli vztyčil a pravil: „Christophe, rychle, papír a pero! Slyším hudbu a musím ji zapsat!“ A začal mu diktovat chorál: „Před trůn tvůj kráčím, Pane...“
Když skončil, lehl si a myslel, že to byla poslední hudba, kterou kdy napsal.

Za pár měsíců se mu zrak vrátil, ale skladatel cítil, že je to Boží milost, která nebude trvat dlouho. V té chvíli řekl své ženě: „Magdaléno, tam, kam kráčím, lze spatřit krásnější barvy a slyšet hezčí hudbu, o níž se nám dosud nezdálo. Mé oči uvidí samého Pána!“

A krátce nato zemřel.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Laskavé slovo na každý den, Petr Weissman,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Témata: nebe, posmrtný život, věčnost umírání a smrt hudba, muzika, melodie, Krása příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi smrt šťastná Vzkříšení, život věčný

Související texty k tématu:

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Smrt, umírání
- Když dohasíná lidský život v nejlepších letech
- Naděje, kterou přináší křesťanství, zcela mění pohled na život i na smrt
- O křesťanském umírání
- Pán nám vrátí všechny drahé, kteří od nás odešli (Papež František)
- Den smrti není koncem (Benedikt XVI.)
- Sestra smrt (Raniero Cantalamessa)
- Smrt je silná, láska silnější
- Smrt už není dělící čára. Ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu
- Zamyšlení o smrti od kaplana newyorských hasičů M. Judgeho, který zahynul 11.9.2001
- Téma smrt, umírání na webu vira.cz

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!