Hudba v ráji podle Bacha

Roku 1750 přišel Johann Sebastian Bach málem o zrak.

Známý anglický lékař John Taylor mu poradil, aby se podrobil operaci, která se ovšem nepovedla a po níž Bach skoro neviděl.
Rozhodl se, že se pustí do svého posledního velkého díla, fugy na rozloučenou.

Jeho žena Anna Magdaléna ho zahrnula veškerou péčí a k ruce mu také byl Christoph Altnikol, jeho švagr a pomocník.
Bach se v jisté chvíli vztyčil a pravil: „Christophe, rychle, papír a pero! Slyším hudbu a musím ji zapsat!“ A začal mu diktovat chorál: „Před trůn tvůj kráčím, Pane...“
Když skončil, lehl si a myslel, že to byla poslední hudba, kterou kdy napsal.

Za pár měsíců se mu zrak vrátil, ale skladatel cítil, že je to Boží milost, která nebude trvat dlouho. V té chvíli řekl své ženě: „Magdaléno, tam, kam kráčím, lze spatřit krásnější barvy a slyšet hezčí hudbu, o níž se nám dosud nezdálo. Mé oči uvidí samého Pána!“

A krátce nato zemřel. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Laskavé slovo na každý den, Petr Weissman,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno