I. Jak se nazývá tato svátost?

1214
Nazývá se křest podle hlavního obřadu, kterým se vykonává: křtít (řecky "baptizein") znamená "pohroužit se", "ponořit se do vody". "Ponoření" do vody je symbolem pohřbení katechumena do Kristovy smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním6 jako "nové stvoření" (2 Kor 5,17; Gal 6,15).

1215
Tato svátost se také nazývá "koupelí znovuzrození a obnovení v Duchu svatém" (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje ono zrození z vody a Ducha, bez něhož "nikdo nemůže vejít do Božího království" (Jan 3,5).

1216
"Toto obmytí se nazývá osvícení, protože ti, kdo dostávají toto vyučování [katechismu], jsou v mysli osvíceni...".7 Pokřtěný se stal "synem světla" (1 Sol 5,5) a "světlem" (Ef 5,8) potom, "kdy se mu dostalo světla" (Žid 10,32), protože ve křtu přijal Slovo, "pravé světlo, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9):

"Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů... Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším, co je nejcennější. Dar, protože je dán těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský (takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni); osvícení, protože je oslnivým světlem; šat, protože zakrývá naši hanbu; koupelí, protože nás umývá; pečeť, protože nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti."8