II. Křest v ekonomii spásy

Předobrazy křtu ve Staré smlouvě

1217
V obřadech velikonoční vigilie, při svěcení křestní vody, církev připomíná slavnostním způsobem velké události dějin spásy, jež byly předobrazem tajemství křtu:
"Všemohoucí, věčný Bože, tvá neviditelná moc působí, že svátosti jsou viditelným znamením tvé milosti. Stvořil jsi vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval, že její účinky naznačují náš křest."9

1218
Od počátku světa je voda, toto prosté a obdivuhodné stvoření, zdrojem života a plodnosti. Písmo svaté se na ni dívá jako na "oplodněnou" Duchem svatým:10
"Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami, vložil jsi Bože, do vody život a požehnání."11

1219
Církev viděla v Noemově arše předobraz spásy skrze křest. Vždyť "jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu" (1 Petr 3,20).
A když jsi v přívalech potopy zničil hřích, stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života.12

1220
Je-li voda z pramene symbolem života, je mořská voda symbolem smrti. Proto mohla být předobrazem tajemství kříže. Touto symbolikou vyjadřuje křest společenství s Kristovou smrtí.

1221
Je to především průchod Rudým mořem, znamenající opravdové osvobození Izraele z egyptského otroctví, který ohlašuje osvobození způsobené křtem:
"Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem, myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni."13

1222
Nakonec je předobrazem křtu přechod přes Jordán, neboť díky němu Boží lid dostává darem zemi přislíbenou Abrahamovu potomstvu; ta je obrazem věčného života. Přislíbení tohoto blaženého dědictví se naplní v Nové smlouvě.


Kristův křest

1223

Všechny předobrazy Staré smlouvy nacházejí své uskutečnění v Ježíši Kristu. Ježíš začíná svoji veřejnou činnost poté, co se dal pokřtít v Jordánu svatým Janem Křtitelem,14 a po svém zmrtvýchvstání svěřuje apoštolům toto poslání: "Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna a i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal" (Mt 28,19-20).15

1224
Náš Pán se u svatého Jana dobrovolně podrobil křtu, určenému hříšníkům, aby naplnil všechnu spravedlnost.16 Svým křtem dává Kristus najevo, že "zmařil sám sebe".17 Duch, který se vznášel nad vodami prvního stvoření, sestupuje nyní na Krista jako předehra nového stvoření a Otec veřejně ukazuje Ježíše jako svého "milovaného Syna".18

1225
Svými velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Mluvil totiž o svém utrpení, které měl podstoupit v Jeruzalémě, jako o "křtu", kterým má být pokřtěn.19 Krev a voda, jež vytryskly z probodeného boku ukřižovaného Ježíše,20 jsou znameními křtu a eucharistie, svátostí nového života:21 od té chvíle je možno "narodit se z vody a z Ducha", aby člověk vstoupil do nebeského království.22
"Uvaž, když jsi byl pokřtěn, odkud pochází křest, ne-li z Kristova kříže, z Kristovy smrti. Celé tajemství je v tom, že trpěl za tebe. V něm jsi vykoupen, v něm jsi spasen."23


Křest v církvi

1226
Církev slavila a udělovala svatý křest ode dne letnic. Svatý Petr totiž říká zástupu, který byl zasažen do srdce jeho kázáním: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého" (Sk 2,38). Apoštolové a jejich spolupracovníci poskytují křest každému, kdo věří v Ježíše: židům, bohabojným, pohanům.24 Křest je vždy spojen s vírou: "Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům", prohlašuje svatý Pavel k žalářníkovi ve Filipech. Vyprávění pokračuje: "Hned se dal pokřtít on i všichni jeho lidé" (Sk 16,31-33).

1227
Podle apoštola svatého Pavla má věřící skrze křest účast na Kristově smrti, s ním je pohřben a s ním vstane z mrtvých:
"Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem" (Řím 6,3-4).25
Pokřtění se "oblékli v Krista" (Gal 3,27). Působením Ducha svatého je křest obmytím, které očišťuje, posvěcuje a ospravedlňuje.26

1228
Křest je tedy vodní koupel, v níž "nepomíjející semeno" Božího slova má své oživující důsledky.27 Svatý Augustin říká o křtu: "Slovo se spojí s živlem a vznikne svátost".28