IV. Kdo může přijmout křest?

1246
"K přijetí křtu je způsobilý každý člověk, a to pouze člověk dosud nepokřtěný."36

Křest dospělých

1247
Již od počátku církve je křest dospělých běžnější tam, kde se evangelium hlásá teprve nedávno. Katechumenát (příprava na křest) zaujímá v takovém případě důležité místo. Protože je uvedením do víry a do křesťanského života, má připravit k přijetí Božího daru ve křtu, v biřmování a v eucharistiii.

1248
Cílem katechumenátu nebo výchovy katechumenů je dát jim možnost, aby svou odpovědí na Boží podnět a ve spojení se společenstvím církve dovedli ke zralosti své obrácení a svou víru. Jde o "výchovu do celého křesťanského života...", jímž "přicházejí učedníci do styku s Kristem, svým učitelem. Katechumeni ať jsou tedy náležitě zasvěcováni do tajemství spásy a cvičením v životě podle evangelia i posvátnými obřady, konanými v časovém sledu, ať jsou uváděni do života víry, liturgie a lásky Božího lidu".37

1249
Katechumeni "jsou už spojeni s církví, patří už do Kristova domu a mnohdy už žijí životem víry, naděje a lásky".38 "Matka církev je zahrnuje svou láskou a péčí jako své."39


Křest dětí

1250
Protože se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, mají zapotřebí, aby se znovu narodily křtem,40 aby byly osvobozeny od moci temnot a přeneseny do království svobody Božích dětí,41 k níž jsou povoláni všichni lidé. Ve křtu dětí se zvláště ukazuje, jak milost spásy je naprosto nezasloužená. Církev a rodiče by tedy zbavovali dítě nedocenitelné milosti stát se Božím dítětem, kdyby mu neumožnili křest krátce po narození.42

1251
Křesťanští rodiče uznávají, že tato praxe také odpovídá jejich úkolu rozvíjet život, který jim Bůh svěřil.43

1252
Zvyk křtít děti je tradice církve už od nepaměti. Je výslovně dosvědčena od druhého století. Nicméně je pravděpodobné, že už od počátků kázání apoštolů byly křtěny i děti,44 když přijímaly křest celé "rodiny".45


Víra a křest

1253
Křest je svátost víry.46 Víra však potřebuje společenství věřících. Každý věřící může věřit pouze ve víře církve. Víra, která se požaduje pro křest, není dokonalá a zralá; je to počátek, který se musí rozvíjet. Katechumen nebo jeho kmotr je tázán: "Co žádáš od Boží církve?" A on odpovídá: "Víru!".

1254
Víra musí po křtu růst u všech pokřtěných, jak u dětí, tak u dospělých. Proto každý rok o velikonoční vigilii církev slaví obnovu křestních slibů. Příprava na křest přivádí jen na práh nového života. Křest je pramenem nového života v Kristu, z něhož vyvěrá veškerý křesťanský život.

1255
Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Je to také úkol kmotra nebo kmotry, kteří mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému, dítěti nebo dospělému, na jeho cestě křesťanského života.47 Jejich úkol je opravdovou církevní službou ("officium").48 Celé společenství církve má částečnou odpovědnost za rozvoj a uchování milosti, přijaté při křtu.