Jak se sv. František nechal vést Bohem (Carlo Carretto)

Kolikrát jsem si v Kvítcích svatého Františka četl vyprávění o tom, jak František s bratrem Masseem putovali po cestách Toskánska. Masseo šel o několik kroků napřed a František ho mlčky následoval.
Říká bratr Masseo: "Bratře Františku, přede mnou jsou dvě cesty, kterou z nich se dáme?"
"Tou, kterou chce Pán," odpoví František.
Jak ale poznáme, kterou cestu chce Pán?" odpoví Masseo, "tady jsou cesty dvě".
"Povím ti, jak to poznáme: stoupni si tady na rozcestí a toč se kolem dokola jako děti, když si hrají." A bratr Masseo si stoupne na rozcestí a točí se kolem dokola jako vlček, dokud zmámeně neklesne na zem.
"Co vidíš před sebou," ptá se František, "cestu do Arezza, nebo cestu do Sieny?"
"Vidím cestu do Sienny."
Půjdeme tedy do Sienny," rozhodne František a ještě neví, že v Sieně si právě dvě znepřátelené strany navzájem podřezávají krky a že Bůh ho tam posílá proto, aby tomuto městu přinesl mír, který mu také vskutku přinese.
Pokud se považujete za intelektuály, asi se tomu zasmějete. Máte-li však srdce dítěte, odhalíte v tom možná tajemství, které vám usnadní život.
Vím, že mnoho lidí tak nejedná, vím, že "moudří" tohoto světa by se styděli takto jednat.
A skutečně nás také nikdo nenutí k tomu, abychom všichni dělali totéž. Každý má svou cestu a jedná správně, když po ní kráčí podle svého nejlepšího svědomí.
(Carlo Carretto, Hledal jsem a nalezl jsem, str.102n)