Jedno s Bohem - počátek svobody

Termínem "hospitalismus" označují lékaři a psychologové stav, který se vyskytuje u dětí po delším odloučení (např. při pobytu v nemocnici - odtud také název) od rodičů nebo jiných nejbližších osob. K jeho symptomům patří m.j. vývojové vady, opožděný duševní vývoj, náchylnost k nemocem, závady v mezilidských vztazích a vyšší úmrtnost. Navíc víme, že kriminalita, násilnictví a závislosti, stejně jako citová vyprahlost a komplexy méněcennosti mohou být zčásti zapříčiněny nedostatkem lásky. Tady nepomohou žádné léky, předpisy ani uzavřená zařízení. Tito lidé potřebují mnoho porozumění, trpělivosti, důvěry, jedním slovem - lásky.

Tyto symptomy se až překvapivě kryjí s "projevy nemocí a strádání" lidstva, jež se oddělilo od Boha a tím samo sebe pasovalo na "mudrce". Překvapivá je i shoda v terapii: ani tady příliš nepomohou výmysly lidského rozumu, ale léčení láskou.
Proto Bůh přišel do světa. Udělal pro nás něco nepochopitelného. Sám vstoupil do světa poznamenaného hříchem a tím zrušil rozdělení mezi sebou a člověkem. (Bible drasticky říká: On - Bůh - svého Syna "kvůli nám ztotožnil s hříchem": 2 Kor 5,21).

To znamená: Ježíš, sám bez hříchu, musel na vlastním těle zakusit, co to pro člověka znamená "být opuštěn Bohem a světem". Ačkoliv sám nikdy nezhřešil, musel snést následky hříchu až k hořkému konci. Hřích světa byl na něj vložen jako na obětního beránka.

Tak nás osvobodil od hříchu a jeho následků. V Kristu jako by Bůh pronikl lidstvo a postavil se do jeho čela. A v Kristu řeklo zástupně celé lidstvo rozhodné "ano" Bohu. Tohle "ano" obnovuje narušený "životní kontakt" s Bohem. Je to takové "iniciační získání" pro nové stvoření.