Jen dialog (Franz König)

Oproti světu, který byl ve stálém pohybu, totiž před koncilem stála církev, která vnímala sama sebe jako skálu v příboji, jako nepřekonatelnou pevnost a dům na skále, který vítězně vzdoruje všem útokům. Svět již ovšem odtáhl dále, a hradní posádka přehnaně řečeno - již ztratila kontakt s nepřítelem a tím i se světem. Svět vsak potřebuje církev, jakož i obráceně církev potřebuje svět. Spojení mezi světem a církví se vsak daří pouze na prapůvodní formě lidské komunikace, na bázi rozhovoru. Ne monologem, ne samomluvou, ale jen dialogem, bratrským rozhovorem mezi církví a světem proto mohou být strženy hradby izolace.

Z tohoto hlediska jsou tak důležité všechny snahy o společnou řeč. Proto se musela církev na koncilu odvážit skoku vpřed, aby mohla světu zvěstovat starou pravdu novou řečí.

(Jakob Kremer - Franz König: Křesťan na prahu třetího tisíciletí, Vyšehrad, Praha 1996, 144-45)