Ještě nemáte víru? (P. ThDr. Ludvík Dřímal)

Ježíšův spánek má učedníky povzbudit, aby si vážili jeho důvěry

Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!" Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni, utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?" Mk 4,35-41

Ježíš klade apoštolům (ale i nám) dvě otázky: "Proč jste tak ustrašení?" a "Ještě nemáte víru?"
Víme, že existují lidé bázliví, vyděšení, ti, kteří utíkají před každým nebezpečím a od každé zodpovědnosti. Existují naopak lidé odvážní, někdy až příliš riskující, vrhající se rádi do nebezpečí. Apoštolové nejsou vylíčeni ani tak, ani tak. Nechybí jim ani odvaha ani rozvaha: odvaha vydat se v noci na širé jezero a rozvaha, že to zvládnou, vždyť se na něm velmi dobře vyznali. Proč však nebo jak to, že svou odvahu ztrácejí, když přece určitě to nebyla první bouře v jejich rybářském životě?

Podívejme se zblízka na jinou pozoruhodnou okolnost: Ježíšův spánek uprostřed bouře lze stěží vysvětlit pouze fyziologicky, že to bylo vyčerpáním po práci. Kdo by dokázal spát na rozkymácené loďce, když mu vlny studené vody stříkají takřka do obličeje?

Může tedy mít věta, že Ježíš"spal", ještě jiný význam? Ježíšův spánek je znamením důvěry. Ježíš důvěřuje, a tak spí. Jeho spánek odkazuje na to, že on má důvěru. Má důvěru ve svého Otce, jemuž se svěřil a s nímž je ve spojení od okamžiku vtělení. Ježíš má ale důvěru i ve své učedníky. Svěřil se jim, přenechal jim odpovědnost za řízení člunu. A klidně spí, protože spoléhá na jejich umění a rozvahu. I tím je jejich mistr. Věnuje jim svou naprostou důvěru, nechce nad nimi bdít, kontrolovat, vytýkat, kritizovat ani opravovat, ale nechává je jednat s plnou zodpovědností. Přitom jim zůstává nablízku. Jeho spánek je má povzbudit, aby si vážili jeho důvěry. To, co se jim jeví jako lhostejnost, to je ve skutečností ohleduplná a diskrétní účast; to, co se jim jeví jako nepřítomnost, je naopak nejhlubší přítomnost.

Zde někde můžeme zahlédnout vlastní úmysl evangelisty, inspirovaného Duchem svatým. Čtenáři evangelia mají čerpat více odvahy a statečnosti z vědomí důvěry, kterou jim Kristus Pán projevuje, než ze své vlastní víry. Z tohoto vyprávění mají opět zažít, že Pán, kterého poslouchá i vítr a moře, že tento Pán jim bezmezně důvěřuje. Zůstává jim nablízku i v jejich úzkosti a tísni. Dokonce i při ztroskotání (lodi) jejich víry stojí při nich a neodnímá jim svou důvěru.

Kdo Kristu důvěřuje, ten není ušetřen zkoušek. Prožívá něco podobného, čím prošel na své pozemské cestě sám Kristus. Proto není důvěra ničím snadným. Křesťané v Palestině kolem r. 70 byli vyděšeni vyhlídkou na cestu, která tehdy dovedla Ježíše na kříž. Konejšili se tím, že od Velikonoc dál už cesta utrpení a smrti patří minulosti a církev, jistě ne idylicky, ale přece jen v klidu poputuje cestou k nebi. Tento sen je však Novému zákonu cizí a zejména evangeliu podle Marka. Moc zmrtvýchvstalého zakusí obec věřících jen tehdy, nebude-li se zdráhat následovat ho cestou kříže.

Život učedníků, život křesťanů v prvním století, kterým je evangelium adresováno, a vůbec náš vlastní život se pohybuje mezi obavami, strachem a důvěrou. Zkusme se zastavit u významu scény Ježíšova spánku. Může se pro nás stát ústřední scénou, kolem níž se točí celý příběh. I ona totiž skrývá povzbuzení, jakkoliv se to zdá nelogické či rozporné.

***

Se svolením převzato z časopisu Rodinný život 1/04, který vydalo Centrum pro rodinný život.