Jestli nezvolíte papeže ! (Bernhard Hülsebusch)

aneb Konkláve v temných dobách.
Alexandr III. prosadil na 3. lateránském koncilu (1179) rozhodnutí, že k platnému zvolení papeže je třeba, aby se na něm shodla dvoutřetinová většina kardinálů. Zřízení kardinálského kolegia, dvoutřetinová většina a konkláve, tj. volba v uzavřeném prostoru, měly zaručit zvolenému papeži větší stabilitu.

Nejstrastiplnější konkláve v dějinách církve se konalo po smrti Řehoře IX., to bylo na počátku podzimu 1241. V Římě byl tehdy nejmocnějším mužem senátor Matteo Rosso, praotec šlechtického rodu Orsiniů, brutální politik. Ten dal deset kardinálů zavřít v rozpadlém antickém paláci Septizonium, aby je donutil rychle zvolit Řehořova nástupce. Bylo to mučení trvající dva měsíce. Nakonec zvolený Goffredo Castiglioni, který přijal jméno Celestin IV. zemřel, vysláblý ze všeho, co při konkláve prožil. Po pontifikátu, který trval pouhé dva týdny, byl dne 10. listopadu 1241 Petrův stolec opět prázdný.

Kardinálové byli vyzváni, aby se opět dostavili do Říma k volbě, ale zbytečně. Dopis, v němž to odmítají se stal záhy slavným: "Copak máme zapomenout, jak hanebně se s námi zacházelo? Jak nás za ruce i nohy vlekli do volebního vězení a nestydatě nás bili jako zloděje? Jak jednoho z našich bratří uchopili za jeho ctihodné bílé vlasy a smýkli s ním o zem a na zemi mu je rvali jako nějakému zákeřnému zloději cestou na šibenici? jak na střeše nad našimi hlavami konali naši strážci svou potřebu, a ta spárami a mezerami kapala na lože našeho bratra jako páchnoucí močůvka a v noci se za deště rozlévala i na lože jiného? Jak byl jiný náš ctihodný bratr násilím odvlečen do umrlčí komory, kde na něj plivali a přitom hulákali výsměšně naříkavé pohřební zpěvy a nakonec ho položili na máry, aby do něj zespodu krutě vráželi kuše?“

Protože kardinálové tímto nové konkláve odmítli, trvala sedisvakance na Svatém stolci ještě téměř dva roky. Teprve poté zvolili v Anagni, jihovýchodně od Říma, nového papeže.

Nejdelší konkláve v dějinách církve, které mělo též významné důsledky, však začalo koncem roku 1268. Uskutečnilo se ve Viterbu, neboť právě tam zemřel poslední pontifex, Klement IV. Na toto volební shromáždění dolehly téměř všechny problémy a vývojové změny v církvi: rozpad stran, včetně silné frakce císařské, konečná fáze křížových výprav a také nové řády, františkánský a dominikánský.

K volebnímu aktu v papežském paláci ve Viterbu šlo hluboce rozhádáno 17 kardinálů - jedenáct Italů, pět Francouzů a jeden Maďar. Na dvoutřetinové většině se nemohli shodnout: bylo to předně kvůli sporu mezi Italy a Francouzi, který pak měl být ve 14. století příčinou "babylonského zajetí" církve - s papeži v Avignonu, daleko od Říma.

Když ještě o svatodušních svátcích roku 1270 kardinálové ještě žádného papeže nezvolili, občané Viterba navedeni starostou a velitelem stráže zavřeli jednoduše voliče cum clave, tj. na klíč. Když ani to nepomáhalo a bez výsledku ubíhaly další měsíce, odkryli střechu paláce, řídíce se údajně rozverným výrokem jednoho muže církve, že Duch svatý potřebuje mít přímý přístup.

Tím vystavili kardinálské kolegium horku dne, nočnímu chladu i lijákům. Současně se prý nejdůstojnějším pánům dostalo jen skrovné stravy, nakonec pak již jen vody a chleba. Zda to tak bylo zcela dodrženo, není ovšem docela jisté: trvalo totiž ještě poměrně dlouho, než padlo rozhodnutí. Teprve l. září 1271, po sedisvakanci trvající dva roky a devět měsíců, byl papežem zvolen Tedaldo Visconti.

Tento muž vůbec nepatřil do kardinálského kolegia, neboť byl jen arcijáhnem (z Lutychu). Vysvětili ho tedy napřed na kněze a pak na biskupa, než po sedmi měsících od svého zvolení nastoupil do svého vysokého úřadu jako Řehoř X.


***

Zpracováno podle knihy Bernharda Hülsebusche
Jak se volí papež - konkláve včera a dnes, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.