Ježíš Kristus, jediný spasitel světa (P.Aleš Opatrný)

Dějiny jsou plné postav, které sebe samy považovaly a prohlašovaly za velké dobrodince, zachránce, kteří byli mnohdy oslavováni zcela nekriticky jako zachránci národa, rasy či lidstva. Snadno se nám vybaví postavy, jako byl Hitler, Stalin, ale také postavy římských císařů. Žádný z těchto lidí spasitelem nebyl. Dnes najdeme jednak ty, kteří se opět za spasitele vydávají (např. reverend Moon), ale najdeme také mnoho lidí a názorů, kteří se domnívají, že spasitele není třeba, že záchranu si člověk může nějakým způsobem opatřit sám. Křesťanství nepopírá hodnotu a důstojnost člověka. Naopak. Právě křesťanství v návaznosti na židovství věří, že člověk byl stvořen k obrazu a podobenství Božímu (Gn 1,26-27) a že byl v Kristu přijat za syna (Gal 4,4-6). Nestaví ale člověka do vesmíru osamělého, bez vztahu, nepočítá jen se vzájemnými vztahy hříchem vždy znova zneschopňovaných lidí, ale staví výlučně na Ježíši Kristu a na přináležitostí křesťanů k němu. Kristus nejen vrací člověku to, co hříchem (odklonem od Boha) ztratil, ale dává mu mnohem víc: dar Ducha, Boží dědictví v nebi, Boží synovství.

(P.Aleš Opatrný)