Jidáš a já - mnoho společného?

10.4.2017

Každý z apoštolů si při poslední večeři uvědomuje, kolikrát už selhal a že by byl schopen zradit ne jednou, ale třeba stokrát. „Jsem to snad já, Pane?“ Ano, jsem to já. Mé srdce zradilo už mnohokrát. Jidáš je promítací plátno pro všechny moje zrady.

Já se nad tím, že Ježíš oslovil svého zrádce Jidáše „Příteli!“, nepohoršuji. Naopak, mám z toho velkou radost, protože se něčeho takového mohu nadít i já. I já jsem přece Ježíše tisíckrát zradil.

Když Ježíš při Poslední večeři pronesl zneklidňující slova: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí“ (Mt 26,20), určitě každého z apoštolů zamrazilo, že je řeč právě o něm.

Zavládlo mezi nimi nesnesitelné napětí, „důvěra padá k zemi jako uschlý list a každý z nich je náhle sám jako ostrov uprostřed moře, bičovaný větrem a spalovaný slunečními paprsky, které pronikají i do těch nejodlehlejších končin. Jejich paměť teď připomíná hnízdo plné hadů, které ranní slunce probouzí z nečinnosti. Jsou v ní skryty nikdy nevyslovené úvahy, nepřiznané hříchy, příliš pozdě ovládnuté pudy, potlačené myšlenky, nesprávná rozhodnutí a hanebné úmysly. Je jako neprozkoumaný prales někde ve vnitrozemí, kde se prohánějí krvežíznivé šelmy a kde se provozují odporné rituály; je jako jeskyně, kam duše odkládá své temné představy a kde se v utajení zklidňuje vzedmutá krev. Všichni čekají, co bude dál, a satan si toto napjaté očekávání vychutnává. Každý z Dvanácti si teď uvědomuje, kolikrát už selhal a že by byl schopen zradit ne jednou, ale třeba stokrát. Není hřích, jehož by se nedopustili: pýcha, nestoudnost, nedostatek víry, smutek, nedůvěra, krutost…“ (A. Romanò).

„Jsem to snad já, Pane?“

Ano, jsem to já. Mé srdce zradilo už mnohokrát.

Třicet stříbrných do Jidášova měšce nedodali jen velekněží, jsou mezi nimi i mince ode mě. Jidášovi jsem za to, že zradí Krista, zaplatil i já.

Jidáš je promítací plátno pro všechny moje zrady.

Kdybych neznal oslovení, které zrádcovský polibek vstřebalo a zneškodnilo, zoufal bych si. To oslovení zní: „Příteli!“

Provokující evangelia

Alessandro Pronzato