Jistota vyvolení /P. Aleš Opatrný/

Poznámky k přednášce
Pastorační středisko 5.11.2008


Jsme-li křesťany - máme „nebe jisté“? Nebo ne? Co máme dělat, abychom nepřišli o cíl své cesty? Na čem záleží dosažení cíle (nebe, věčný život u Boha, absolutní naplnění života)? Jen na nás samotných? Máme důvěřovat, máme se bát, máme se snažit? Jsme-li křesťany, jsme ve všem jako jiní lidé? V čem jsme jiní?

Apoštolův „velký boj“: zákon versus milost:

K tomu pak přistoupil zákon, ale hřích to jen rozmnožilo. Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
(Řím 5,20-21)

 

Jistota spásy, čili záchrany pro Boha:

- v plnění skutků Zákona - mínění mnoha Židů, Pavlových současníků;
- ve víře / milosti - jistota křesťanů o Božím příklonu k člověku

Nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováním Zákona, ale tu která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. (Flp 3,9)

Milostí jste spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží. Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. (Ef 2,8-9)


Boží „ano“ k člověku:

- odpuštění
Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtvi pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. (Ef 2,4-5)

- Ježíš - Nový Adam (a člověk nové stvoření)
Ale s Božím darem tomu není tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.
(Řím 5,15)

- vylití Ducha, křesťan nositelem Ducha, církev „oduševňována Duchem“
A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: “Abba, Otče!“ (Gal 4,6)


Pavlovo velké téma: kým je křesťan.

Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtěni v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid nebo Řek, už není otrok nebo člověk svobodný, už není muž nebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. (Gal 3,26-28)

Proto už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. (Ef 2,19)

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. (Gal 2,20)


Jistota křesťana stojí na věrnosti Boží:

Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní. (1Sol 5,23-24)

Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe. (2Tim 2,13)


Shrnutí:

Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem! (1Kor 1,9)


Důsledky pro praktický život:
- dnes důležité vědomí vyvolení (paralela: tehdy křesťané menšinou mezi Židy, dnes menšinou mezi občany);

- vyvolení k záchraně - na ní by měl stát vztah křesťana k Bohu (jistota v Bohu);

- vyvolení ke svědectví světu - to je úkol křesťana


Křesťanský život je souhrou dvou odpovědností:

• odpovědnosti Boha za křesťana;

• odpovědnosti křesťana vůči sobě i Bohu, jak zachází s darem spásy.