Josafatova modlitba

... Král se poklonil Bohu a uspořádal vojsko: v čele šiku šli zpěváci, kteří Bohu zpívali chvály. Předcházeli ozbrojence a volali: „Děkujte Pánu, neboť navěky trvá jeho milost!“ Jakmile začali jásat a velebit Boha, Pán porazil nepřátelská vojska tak, že se navzájem ničila. ...

***

Drazí posluchači,

dnes se společně podíváme na modlitbu méně známé, ale velmi důležité biblické postavy – judského krále Jozafata. Jeho modlitba je zasazena do mimořádně krizové situace Božího lidu a může být inspirací pro každého z nás v těch nejrůznějších chvílích života.

Dvacátá kapitola Druhé knihy kroník vypráví, jak se jednoho dne spojili Moabité, Amonité a někteří Meunejci, aby ve velké převaze bojovali proti Josafatovi a jeho lidu as jistotou je porazili. Král se velmi prolekl, když mu oznámili, co se na něj chystá, ale ihned se rozhodl obrátit na Boha a prohlásil v celém Judsku půst. On sám si stal v Pánově chrámu doprostřed shromážděného lidu, který tam přišel hledat pomoc u Pána, a začal Boha úpěnlivě prosit o vysvobození.

„Pane, Bože našich otců, zda nejsi Bohem na nebi a zda nevládneš nad královstvími všech národů?“ Takto král začal Bohu připomínat, že jen on je jediným Pánem nad světem, a také mu připomněl jeho přislíbení, že pokud ho budou v době nebezpečí vzývat, zachrání je. Svou modlitbu zakončil pokornými slovy plnými důvěry: „Ani nevíme, co si počít, k tobě upíráme svůj zrak.“

Na to mu Bůh odpověděl prostřednictvím Jachaziela: "Nebojte se a neděste se tohoto mohutného davu. Nebude to boj váš, ale Boží." A ještě dodal: "V tomto případě nemusíte bojovat. Rozestavte se a zůstaňte stát. Uvidíte, jak vás Pán zachrání."

Když si král vyslechl Boží vzkaz, poklonil se Bohu tváří k zemi a hned uspořádal vojsko: v čele šiku šli zpěváci, kteří Bohu zpívali chvály. Předcházeli ozbrojence a volali: „Děkujte Pánu, neboť navěky trvá jeho milost!“ Jakmile začali jásat a velebit Boha, Pán porazil nepřátelská vojska tak, že se navzájem ničila. Když přišli judští muži na bojiště, našli už jen mrtvá těla svých nepřátel. Pobrali si tedy válečnou kořist a vrátili se domů.

Co nás může naučit Josafatova modlitba, vyslovená ve velmi vážné situaci? V první řadě to, že v těžkých chvílích života si nemusíme zoufat, protože máme k dispozici všemohoucího Boha, který si dokáže snadno poradit s našimi problémy. Tak jako král Josafat, i my se můžeme ihned ponořit do modlitby a důvěřovat dobrému Bohu, že nás zachrání.

Král Josafat je inspirací i pro všechny vůdce lidu. Když má jeho národ problém, postaví se na jeho čelo a vede ho k tomu, aby hledal Boha. Povzbuzuje k pokání a vytrvalé modlitbě s důvěrou a – jak vidíme v tomto příběhu – má úspěch. Neposílá pouze jiné, aby prosili Boha o pomoc, ale on sám jde příkladem.

Hned první slova Josafatovy modlitby mohou být pro nás velkou inspirací. V době krize je velmi důležité připomínat si Boží všemohoucnost a jeho moc nad celým světem. Ujišťuje nás to, že i náš problém spadá pod jeho autoritu a má jej pevně ve svých rukou.

Jak vidíme, Boží odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Bůh promluvil prostřednictvím muže jménem Jachazel, který byl otevřen na jeho slovo. I nám může Bůh odpovědět na naše modlitby – přímo, v našich myšlenkách, nebo zprostředkovaně, skrze jiné lidi. První slova, kterými Pán celého světa odpověděl na královu úpěnlivou modlitbu plnou úzkosti, byla: „Nebojte se a neděste se!“ Vskutku, je-li Bůh s námi, nemáme se čeho bát, protože on přebírá kontrolu nad vším, co prožíváme. I když je našich protivníků mnoho nebo je náš problém velmi velký, Bůh je mocný a vybojuje náš boj.

Ne vždy je naším úkolem bojovat. Někdy máme jen pevně stát v důvěře a pozorovat, jak Bůh vyřeší náš problém. Naším vkladem je tehdy pevné přesvědčení o dobrotě Boha, který se ujímá naší záležitosti.

Další velkou inspirací, kterou nám tento biblický příběh nabízí, je zdůraznění důležitosti chvály a oslavy Boha. V čele vojenského oddílu stáli ne ozbrojení vojáci, ale ti, kdo chválili Boha. Na základě jejich chval se nepřátelé Božího lidu navzájem zničili a Izrael už neměl vůči komu bojovat. I my, když uprostřed našich bojů chválíme Boha – navzdory úzkosti, kterou v nich prožíváme – můžeme sledovat, jak se naše problémy řeší před našima očima, a to i bez našeho přičinění. Bůh je oslaven naší důvěrou a spěchá, aby nás zachránil.

Nám pak zbývá jen přijít na místo boje a sesbírat kořist. Problém, který jsme měli před sebou, se s pomocí Boží milosti přeměňuje na zdroj našeho obohacení. I to je důvod, proč Bůh na nás dopouští rozličné zkoušky: nemají nás zničit, ale obohatit - pokud se na něj obrátíme jako král Josafat a úpěnlivě ho budeme prosit o pomoc.

Ať se Jozafatova modlitba stane pro nás velkým povzbuzením, zvláště když se ocitneme v náročných životních situacích, abychom si nezoufali, ale upírali svůj zrak k Bohu. Zůstaneme-li zaměřeni na něj, budeme-li mu důvěřovat a slavit ho i uprostřed zkoušek, ujme se nás a zachrání nás, čímž ještě více vzroste naše láska k němu.

***

Příspěvek z cyklu „O modlitbách v Bibli“, kterou pro Vatikánský rozhlas – Vatican News připravuje P. SSLic. Peter Olas, který pracuje na disertační práci z biblické teologie na Papežské Gregorově univerzitě v Římě a je duchovním správcem Slovenské mise v Římě. 21 září 2025

Se svolením převzato z webu Slovenské sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.